Může pojišťovna odmítnout škodu jen proto, že za volantem neseděl majitel auta?
Krátká odpověď zní: ne. Povinné ručení se neváže na konkrétního člověka za volantem, ale na vozidlo. Jestliže někdo auto řídí oprávněně, vztahuje se pojištění odpovědnosti i na něj. Škoda způsobená třetí osobě tedy nemá zůstat bez náhrady jen proto, že nehodu zavinil jiný řidič než vlastník nebo provozovatel vozu.
Právě tady ale začíná rozdíl mezi tím, kdo poškozenému zaplatí, a tím, kdo nakonec ponese finanční následky. Pojišťovna může škodu nejprve uhradit z povinného ručení a následně chtít peníze po řidiči, který porušil zásadní pravidla. Pro poškozeného je podstatné, že se nemusí zabývat rodinnými vztahy ani tím, kdo si auto od koho půjčil. Pro majitele a řidiče může být stejná nehoda výrazně složitější.
Pojištění se drží auta, ne jména na občance
Od 1. dubna 2024 upravuje povinné ručení zákon č. 30/2024 Sb. Povinnost sjednat pojištění má provozovatel tuzemského vozidla. Neznamená to však, že by ochrana končila ve chvíli, kdy klíčky převezme někdo jiný.
Samotné půjčení auta jiné osobě pojištění neruší. Nejde ani o automatický důvod, aby pojišťovna odmítla plnění poškozenému. Když tedy rodič půjčí vůz dospělému dítěti, zaměstnanec služební auto kolegovi nebo majitel vůz známému, povinné ručení se tímto předáním samo od sebe nepřeruší.
Rozhodující je, zda měl řidič k použití auta oprávnění. To je hranice, kterou nelze přeskočit pouhým tvrzením, že „auto bylo pojištěné“. Pojištění sice chrání provoz vozidla a oprávněného řidiče vůči třetím osobám, nefunguje ale jako bezpodmínečná finanční imunita pro každého, kdo se za volant dostane.
Povinné ručení navíc nehradí každou škodu, která s autem souvisí. Je určeno pro újmu způsobenou jiným lidem a jejich majetku. Když řidič poškodí cizí vůz, plot nebo způsobí zranění, řeší se náhrada z tohoto pojištění. Poškození auta, které řídil sám viník, je jiná otázka a běžné povinné ručení ho nekryje.
Výše ochrany přitom není zanedbatelná. Minimální limit činí 50 milionů korun na každého poškozeného za újmu na zdraví a 50 milionů korun za majetkovou škodu bez ohledu na počet poškozených. U vážné nehody může jít o částky, které by běžná domácnost nikdy nedokázala uhradit z vlastních prostředků.
Na první pohled to může působit jednoduše: auto má pojistku, řidič způsobil nehodu, pojišťovna zaplatí. Jenže právě prostřední část věty rozhoduje o tom, zda případ skončí běžnou likvidací škody, nebo pozdějším vymáháním peněz.
Kdy se pojišťovna obrátí proti řidiči
Regres, tedy požadavek na náhradu vyplacené částky, přichází do hry hlavně tehdy, když řidič nesplnil základní podmínky pro bezpečné a oprávněné užití vozidla. Typickým případem je jízda bez řidičského oprávnění nebo přes zákaz řízení. Stejně tak může být problémem alkohol či drogy za volantem.
Riziko vzniká také tehdy, když někdo použije auto bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. To je situace odlišná od běžného půjčení. Majitel, který vědomě předá klíče konkrétní osobě, se nachází v jiné pozici než člověk, jehož vůz někdo vezme bez svolení. Pro posouzení případu proto nebude rozhodovat jen samotná existence nehody, ale i okolnosti, za kterých se řidič k vozidlu dostal.
Tady se často rozplývá představa, že pojištění všechno vyřeší jednou provždy. Poškozený může dostat náhradu z povinného ručení, přestože řidič následně čelí požadavku pojišťovny na vrácení vyplacených peněz. Pro viníka to může znamenat zásadní finanční problém, zejména u újmy na zdraví, která se snadno vyšplhá vysoko nad cenu samotného auta.
Majitel vozu by proto neměl otázku půjčení odbýt větou, že „je přece pojištěné“. Důležité je, komu auto svěřuje a zda má tato osoba potřebné oprávnění. Odpovědnost řidiče a povinnost provozovatele mít pojištění nejsou stejné věci. Jedno se týká konkrétního chování za volantem, druhé existence pojištění k vozidlu.
V praxi bývá nejzrádnější právě rodinné nebo kamarádské půjčování. Lidé si klíčky předávají bez jakéhokoli záznamu a spoléhají na vzájemnou důvěru. Při běžné jízdě to nikdo neřeší. Po nehodě se ale začnou objevovat otázky: kdo auto skutečně řídil, s jakým souhlasem, zda o jízdě provozovatel věděl a jestli měl řidič oprávnění vůz použít.
Ani ústní dohoda sama o sobě neznamená, že pojištění neplatí. Může však zkomplikovat dokazování, pokud se účastníci začnou rozcházet v popisu události. Zvlášť citlivé jsou případy, kdy majitel tvrdí, že auto půjčil jen na krátkou cestu, zatímco řidič ho použil jinak. Povinné ručení tím automaticky nezaniká, ale okolnosti mohou být významné pro případný regres.
Při nehodě se tak vyplatí oddělit dvě otázky, které se často směšují. První zní, zda má poškozený nárok na náhradu škody z pojištění vozidla. Druhá řeší, zda pojišťovna po vyplacení peněz nebude částku vymáhat po řidiči. Na první otázku může být odpověď kladná, zatímco druhá dopadne pro viníka velmi nepříznivě.
Povinné ručení tedy cizího řidiče za volantem obecně kryje, pokud auto užívá oprávněně a nejde o některý z důvodů pro regres. Majitel vozu se půjčením auta automaticky nezbavuje pojištění, řidič však zároveň nezískává volnou vstupenku k bezstarostné jízdě za jakýchkoli podmínek. Klíčky mohou změnit člověka za volantem, nikoli ale smazat odpovědnost za jeho jednání.
