Když si Novákovi pořídili druhé auto, byli přesvědčení, že s povinným ručením mají vystaráno. První vůz byl pojištěný, rodina platila včas a pan Novák se dokonce pochlubil, že má všechno vyřízené „na jednu smlouvu“. Jenže druhé auto na té smlouvě nebylo. Pojišťovna totiž nepočítá rodinné vozy jako domácí balíček ponožek, kde jedna stačí na dva páry.
Každé auto musí mít vlastní povinné ručení. Platí to i tehdy, když oba vozy používají stejní lidé, parkují vedle sebe a klíčky se v domácnosti přehazují podle toho, kdo zrovna jede na nákup.
Druhé auto není přívěsek k prvnímu
Od 1. dubna 2024 musí mít každé auto v rodině samostatné povinné ručení. Jedna pojistka tedy nekryje druhé vozidlo. Rozhodující není počet řidičů v domácnosti ani to, zda se auta používají střídavě. Rozhodující je konkrétní vozidlo a jeho pojištění.
Povinné ručení chrání především poškozené při dopravní nehodě. Když řidič způsobí škodu někomu jinému, pojišťovna za splnění podmínek uhradí újmu v rozsahu sjednaného pojištění. Bez platného pojištění ale může přijít nepříjemný účet, který se s rodinným rozpočtem obvykle nebaví zrovna přátelsky.
Povinnost má provozovatel vozidla, nikoli člověk, který si auto pouze půjčí. Provozovatelem bývá typicky vlastník nebo osoba vedená jako provozovatel v příslušné evidenci. Když tedy syn vezme rodinné auto na výlet, automaticky se kvůli tomu nestává osobou, která má sjednat povinné ručení. Tuto odpovědnost nese provozovatel daného vozu.
To však neznamená, že řidič může usednout za volant bez zájmu o stav pojištění. Při nehodě se bude řešit, zda bylo vozidlo pojištěné, a také kdo za volantem seděl a jak k události došlo. Vypůjčené auto není právní neviditelnost, jen má jinak rozdělené povinnosti.
Kolik musí pojistka minimálně pokrýt
Zákon stanovuje minimální limity pojistného plnění. Povinné ručení musí krýt nejméně 50 milionů korun na újmu každého poškozeného a nejméně 50 milionů korun na majetkovou škodu všech poškozených.
Částky mohou působit jako čísla z prostředí velkých firem, ne běžného parkoviště před supermarketem. Vážná nehoda ale snadno zahrnuje zranění více lidí, dlouhodobou léčbu, ztrátu příjmu nebo škody na několika vozidlech a dalším majetku. Zákonné minimum proto není částka, kterou by si člověk vybíral podle nálady při sjednávání smlouvy. Je to spodní hranice.
U druhého auta se vyplatí zkontrolovat nejen to, zda smlouva existuje, ale také její limity, rozsah služeb a případná připojištění. Levnější pojistka může být lákavá, zvlášť když už domácnost platí další provozní náklady. Pneumatiky, servis a palivo si ovšem o rodinnou finanční situaci obvykle žádné vysvětlení neříkají.
Bonus z prvního vozu se nepřenáší automaticky
Cena povinného ručení se odvíjí mimo jiné od předchozího škodního průběhu. Pojišťovny používají systém bonus a malus: řidič bez škod může získat výhodnější cenu, zatímco nehody ji mohou zvýšit.
U druhého vozidla ale neplatí jednoduché pravidlo, že se bonus z prvního auta automaticky zkopíruje. Uznání dosavadního bezeškodního průběhu závisí na pravidlech konkrétní pojišťovny. Některá může nabídnout zvýhodnění pro další vozidlo v domácnosti, jiná bude posuzovat smlouvu samostatně nebo nastaví vlastní podmínky.
Při sjednávání druhého povinného ručení proto dává smysl ptát se přímo na uznání bonusu, ne jen na výslednou cenu v prvním řádku nabídky. Dvě zdánlivě podobné kalkulace se mohou lišit právě tím, jak pojišťovna s dosavadním škodním průběhem naloží. Větší rodinná flotila přitom nemusí znamenat jen dvě auta; podobně se posuzují i další vozidla, která podléhají povinnému ručení.
Zelená karta už při jízdě po Česku není nutná
Od 1. října 2024 se v České republice platnost pojištění kontroluje online. Při jízdě po tuzemských silnicích proto řidič nemusí vozit zelenou kartu jako povinný doklad.
To ale neznamená, že pojištění může zůstat někde mezi starými e-maily a zapomenutými hesly. Online kontrola ověřuje, zda je vozidlo pojištěné, nikoli zda si provozovatel na smlouvu vzpomene až po nehodě. Doklady je navíc rozumné mít dostupné při cestách do zahraničí, kde mohou platit jiné požadavky.
U druhého auta bývá nejčastější problém prostší: smlouva se vůbec nesjedná, protože majitel předpokládá, že pojištění prvního vozu „pokryje rodinu“. Nepokryje. Každý vůz má vlastní registrační údaje, vlastní provozní historii a vlastní pojistnou smlouvu.
Nejde jen o auta, která stojí v garáži
Povinné ručení se vztahuje na vozidla s konstrukční rychlostí vyšší než 25 kilometrů za hodinu. Týká se také vozidel s konstrukční rychlostí vyšší než 14 kilometrů za hodinu, pokud jejich provozní hmotnost přesahuje 25 kilogramů. Do této skupiny patří i přípojná vozidla.
Při pořizování dalšího dopravního prostředku tedy není dobré řídit se jen tím, zda má volant, střechu nebo místo v rodinné garáži. Rozhodují zákonné parametry. Přívěs nebo jiné vozidlo může mít vlastní povinnost, i když ho většinu roku tráví pod plachtou a na silnici vyrazí jen několikrát.
Nejbezpečnější postup je zkontrolovat u každého vozidla, kdo je vedený jako jeho provozovatel, zda má samostatnou smlouvu a od kdy pojištění platí. U druhého auta se tím zabere pár minut. Případná nehoda bez pojištění by si pak mohla vyžádat mnohem delší rodinnou poradu, tentokrát bez možnosti odložit ji na víkend.
