Kdy přesně mám po nehodě volat policii, komu nahlásit škodu a co dělat, když pojišťovna mlčí nebo nabídne méně peněz, než stojí oprava?
Tohle jsou otázky, které člověka napadnou obvykle až ve chvíli, kdy stojí u pomačkaného auta, v ruce drží telefon a snaží se z protistrany dostat číslo pojistné smlouvy. Já bych v takové situaci nespoléhal na paměť ani na větu „pojišťovna si to vyřeší“. Vyřeší, ale jen z informací, které dostane. A čím přesnější budou, tím méně prostoru zůstane pro pozdější dohady.
Hned na místě si zapíšu registrační značku druhého vozidla, jméno řidiče, kontakt, pojišťovnu a číslo pojistné smlouvy. Vyfotím postavení aut, poškození z různých úhlů, dopravní značky, povrch vozovky i případné stopy. Fotografie nejsou jen vzpomínka na nepříjemné odpoledne. Mohou ukázat, jak k nehodě došlo, a později pomoci při posuzování rozsahu škody.
Od 1. července 2025 se Policie České republiky volá při škodě vyšší než 200 000 korun na některém vozidle nebo nákladu. Policii je třeba přivolat také při zranění či úmrtí, při škodě na majetku třetí osoby, při poškození komunikace nebo tehdy, když není možné obnovit provoz. Třetí osobou může být například majitel svodidel, dopravní značky nebo plotu u silnice. V takové chvíli není dobrý nápad snažit se situaci vyřešit jen mezi řidiči.
Jestliže policii volat nemusíme, oba řidiči musí podepsat společný záznam o nehodě a bezodkladně ho předat pojišťovně. Podepisoval bych pouze to, čemu rozumím a co odpovídá skutečnosti. Jestli se s druhým řidičem neshodneme na průběhu nehody, zapíšu vlastní popis a připojím fotografie. Krátká poznámka v záznamu je užitečnější než pozdější vzpomínání, kdo stál kde a co kdo řekl.
Komu škodu oznámit a co pojišťovně poslat
Jako poškozený uplatňuji nárok přímo u pojišťovny viníka. Ne u své pojišťovny, pokud nejde o zvláštní službu sjednanou v rámci vlastního pojištění, ale u pojistitele, který kryje odpovědnost řidiče, jenž nehodu způsobil. Viník musí nehodu bez zbytečného odkladu oznámit své pojišťovně.
Oznámení škody posílám způsobem, který po mně pojišťovna požaduje, ale vždy si nechám potvrdit, že ho přijala. Telefonát může být rychlý, sám o sobě však nemusí stačit jako důkaz, co přesně bylo nahlášeno. Proto po hovoru posílám informace také elektronicky nebo přes formulář pojišťovny a ukládám si potvrzení, číslo škodní události i jméno pracovníka, se kterým jsem mluvil.
Do prvního oznámení patří datum, čas a místo nehody, popis jejího průběhu, údaje o účastnících, registrační značky vozidel, číslo pojistné smlouvy viníka, informace o zranění a seznam viditelného poškození. Přikládám společný záznam o nehodě, fotografie, případně policejní dokumenty a kontakty na svědky. Když některý údaj ještě neznám, napíšu to otevřeně. Lepší je uvést „doklad doplním“ než odhadovat.
Poškozené auto bych bez předchozí domluvy s pojišťovnou nenechával opravit, s výjimkou kroků nutných k odvrácení další škody nebo k bezpečnému provozu. Pojišťovna obvykle potřebuje vozidlo prohlédnout nebo jinak zdokumentovat. U menšího škrábance to může být rychlé, u vážnější nehody se vyplatí počkat na pokyny likvidátora. Faktury, účtenky za odtah, uskladnění nebo nezbytné zabezpečení vozidla si schovávám. Papírový doklad má někdy delší život než baterie v telefonu.
S likvidátorem komunikuji věcně a písemně. Nehodnotím člověka ani nepíšu dlouhé rozhořčené zprávy. Popíšu, co se stalo, jaké poškození vzniklo a co žádám. Když pojišťovna chce další podklady, požádám ji o konkrétní seznam a termín. Každý e-mail si ukládám do jedné složky, stejně jako fotografie a dokumenty. Po několika týdnech se z hromady příloh snadno stane nepřehledný chaos.
Pojišťovna musí nejpozději do tří měsíců od uplatnění nároku sdělit výši plnění, nebo písemně vysvětlit, proč nárok zamítá či proč plnění krátí. Tato lhůta není totéž co okamžik, kdy mi peníze přijdou na účet. Jde o povinnost pojišťovny vyjádřit se k nároku a uvést důvody svého postupu.
Když nabídka nesedí nebo pojišťovna mlčí
Nejvíc sporů podle mě nevzniká u samotného oznámení nehody, ale ve chvíli, kdy pojišťovna pošle výpočet škody. Číslo v něm může vypadat přesvědčivě, přesto nemusí odpovídat skutečným nákladům na opravu nebo hodnotě věci. Proto si nechávám vysvětlit, z jakých položek částka vychází, jaké díly a hodinovou sazbu pojišťovna započítala a proč případně některé náklady odmítla.
Když s částkou nesouhlasím, odpovím písemně. Uvedu konkrétní rozdíly, přiložím rozpočet servisu, faktury, odborné vyjádření nebo další fotografie a požádám o nové posouzení. Věta „s částkou nesouhlasím“ je začátek, ne argument. Mnohem účinnější je napsat, že v kalkulaci chybí například výměna poškozeného dílu, práce nutná k opravě nebo doložený náklad související s nehodou.
Po ukončení šetření je pojistné plnění splatné do 15 dnů. Jestliže pojišťovna do tří měsíců od uplatnění nároku neodpoví, podávám nejdřív formální stížnost přímo pojišťovně a popíšu, kdy byl nárok uplatněn a jaké podklady jsem dodal. Současně lze podat stížnost České národní bance. Ta sice nerozhodne, kolik přesně má pojišťovna zaplatit, může však řešit dohled nad postupem pojišťovny.
Při sporu o samotnou částku lze využít také ombudsmana České asociace pojišťoven nebo se obrátit na soud. Předtím si shromáždím celou komunikaci, kalkulace, fotografie, svědecké údaje i doklady o výdajích. U vyšší škody bych zvážil právní konzultaci, protože rozdíl mezi nabídkou pojišťovny a skutečným nárokem může být větší než cena jedné porady.
Nejhorší je nechat komunikaci vyšumět. Když pojišťovna něco požaduje, odpovím. Když nerozumím výpočtu, zeptám se. Když nesouhlasím, napíšu proč a doložím to. Po nehodě člověk často funguje v mlze, ale právě tehdy pomáhá jednoduchý systém: jeden seznam událostí, jedna složka dokumentů a žádný důležitý telefonát bez následného písemného potvrzení.
