Kdo musí sjednat povinné ručení, když firma používá auto, které jí nepatří – vlastník, pronajímatel, firma, nebo zaměstnanec za volantem? Odpověď se odvíjí především od zápisu provozovatele vozidla a od podmínek nájemní smlouvy, nikoli od toho, kdo právě drží klíčky.
Rozhoduje provozovatel, ne řidič
Od 1. dubna 2024 zajišťuje povinné ručení provozovatel vozidla. U registrovaného auta se za provozovatele zpravidla považuje osoba uvedená v registru vozidel. Řidič, který s autem jede pracovně nebo soukromě se souhlasem firmy, tuto povinnost automaticky nepřebírá.
U firemního vozidla proto není podstatné, zda za volant usedne zaměstnanec, jednatel nebo jiný oprávněný řidič. Jestliže je jako provozovatel zapsaná firma, odpovědnost za existenci pojištění leží na ní. Jestliže je vozidlo registrované na leasingovou společnost nebo jiného provozovatele, je třeba vycházet z konkrétního zápisu a smluvního nastavení.
Samotná skutečnost, že firma auto pouze používá a nevlastní ho, ještě neříká, kdo má pojištění sjednat. Vlastnictví a provozování jsou dvě rozdílné věci. Právě tady vzniká nejvíc nedorozumění, protože běžná řeč obě role často spojuje do jedné.
Co mění nájemní smlouva
U půjčeného firemního auta je potřeba nejdřív otevřít nájemní smlouvu. Ta může určit, že povinné ručení zajišťuje pronajímatel a náklady zahrnuje do nájemného. Jindy smlouva přenese povinnost na nájemce, tedy například na firmu, která si vůz dlouhodobě pronajala. Samotný nájemce ani zaměstnanec však nemusí automaticky sjednávat vlastní pojištění jen proto, že s vozidlem jezdí.
Rozhodující je, jak je nastavený zápis provozovatele a zda smlouva odpovídá skutečnému užívání vozidla. Firma by si měla ověřit, kdo je v registru uvedený, kdo pojistku sjednal a kdo ji hradí. Praktický doklad o pojištění může být součástí předávací dokumentace, stejně jako údaje o pojistiteli a době trvání smlouvy.
U krátkodobého pronájmu bývá pojištění často součástí služby. U dlouhodobého operativního leasingu nebo firemního nájmu mohou být podmínky podrobnější a rozdělení povinností se může lišit podle smlouvy. Bez jejího přečtení nelze spolehlivě říct, že vše vyřídí půjčovna nebo leasingová společnost.
Pojištění nesmí vzniknout až před první jízdou
Povinné ručení musí být zajištěné po celou dobu registrace vozidla. Nestačí ho sjednat pouze na dny, kdy firma auto skutečně používá, ani jen na období, kdy je vůz přidělený konkrétnímu zaměstnanci. Vozidlo může stát několik týdnů na firemním parkovišti, a přesto musí mít pojištění platné, pokud zůstává registrované.
Tento požadavek je důležitý hlavně u vozidel, která se mezi jednotlivými nájemci nebo řidiči předávají. Změna osoby za volantem neznamená vznik nové povinnosti ani automatický zánik dosavadního pojištění. Přerušení nebo ukončení pojištění musí odpovídat právnímu režimu vozidla, například jeho vyřazení z provozu nebo změně registrace.
Předávací protokol sám o sobě pojištění nenahradí. Může ale pomoct doložit, kdy firma auto převzala, v jakém stavu bylo a jaké dokumenty k němu obdržela. U služebních vozů je to praktická ochrana proti situaci, kdy se po několika měsících zjistí, že si obě strany povinnost vyložily jinak.
Pojištění tedy nekončí ve chvíli, kdy auto zaparkuje a zaměstnanec odevzdá klíče.
Jak vysoké musí být krytí
Zákonné minimum pojistného plnění činí aktuálně 50 milionů korun za újmu na zdraví nebo usmrcení a 50 milionů korun za majetkovou škodu. Jde o minimální rozsah, který musí povinné ručení splňovat. Smlouva může poskytovat vyšší limity, což může dávat smysl zejména u vozidel používaných často, v hustém provozu nebo při přepravě dražšího vybavení.
Povinné ručení kryje škody, které provozem vozidla vzniknou jiným osobám. Nehradí automaticky opravu půjčeného auta po nehodě, škodu na věcech přepravovaných ve vozidle ani všechny situace, při nichž dojde k poškození samotného vozu. Pro tyto případy mohou být důležitá další pojištění, například havarijní pojištění, pojištění skel nebo připojištění zavazadel a vybavení.
U pronajatého vozidla se vyplatí zjistit také výši spoluúčasti a postup při nehodě. Tyto podmínky se týkají především vztahu mezi firmou a pronajímatelem, ale zaměstnanec by měl vědět, komu událost nahlásit a zda musí použít konkrétní asistenční službu. Pokyn „volejte pojišťovně“ nemusí stačit, pokud smlouva stanoví jiný postup.
Co musí vědět zaměstnanec za volantem
Zaměstnanec obvykle nepotřebuje sjednávat vlastní povinné ručení na půjčené firemní vozidlo. Měl by však mít jistotu, že s autem smí jezdit, že je vozidlo řádně pojištěné a že zná pravidla firmy pro řešení nehody. Odpovědnost za pojištění a odpovědnost řidiče za jeho jednání nejsou totéž.
Řidič stále odpovídá za to, jak vozidlo používá. Problém může nastat při jízdě bez potřebného oprávnění, pod vlivem alkoholu nebo při jiném závažném porušení povinností. Takové jednání může mít dopad na náhradu škody i na vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, přestože samotné povinné ručení sjednal provozovatel.
Při jízdě po českých silnicích už od 1. října 2024 řidič vozidla registrovaného v České republice nemusí vozit zelenou kartu. Kontrola pojištění probíhá online. To ale neznamená, že firma nemusí mít údaje o pojistce k dispozici. Při nehodě nebo při řešení škody se mohou hodit číslo smlouvy, kontakt na pojistitele a instrukce pronajímatele.
Kdo nese pokutu
Za nesplnění povinnosti sjednat pojištění může provozovateli hrozit pokuta až 50 000 korun. Proto je zásadní určit provozovatele správně a nenechávat odpovědnost pouze na neformální domluvě mezi firmou a půjčovnou.
Firma, která si vůz pronajímá, by měla před převzetím zkontrolovat nájemní smlouvu, údaje v registru a potvrzení o pojištění. Pokud se provozovatel mění, musí být změna správně promítnutá do příslušných dokumentů. Zaměstnanec pak řeší hlavně oprávnění k jízdě, bezpečné používání auta a postup při škodní události, nikoli sjednání druhého povinného ručení na stejné vozidlo.
