Dvě povinná ručení na jednom autě mohou působit jako zbytečný přešlap, skoro jako kdybyste si omylem koupili dvě stejné jízdenky na jeden vlak. Zároveň ale nejde o situaci, která by byla sama o sobě zakázaná. Jedno vozidlo může mít uzavřené dvě platné smlouvy současně. Jen od nich nelze čekat dvojnásobnou ochranu ani dvojnásobné odškodnění.
Právě tady se rozcházejí dvě představy. První říká, že druhá pojistka musí být automaticky neplatná, protože auto přece potřebuje jen jedno povinné ručení. Druhá svádí k myšlence, že dvě smlouvy znamenají při nehodě dvakrát větší plnění. Ani jedna představa neodpovídá skutečnosti.
Dvě smlouvy zákon připouští
Současné pojištění stejného vozidla u dvou pojišťoven spadá pod takzvané vícenásobné pojištění podle § 2818 občanského zákoníku. Vozidlo tedy může být kryté dvěma povinnými ručeními najednou. Častěji než promyšleným záměrem však taková situace vznikne omylem.
Typickým scénářem je změna pojišťovny. Majitel si sjedná novou smlouvu, protože našel výhodnější cenu nebo lepší rozsah služeb, ale původní smlouvu řádně neukončí. Nové povinné ručení přitom samo od sebe staré neruší. Obě smlouvy mohou běžet dál a pojistné se začne strhávat dvakrát.
Podobný zmatek může vzniknout při převodu vozidla, změně provozovatele nebo při uzavírání smlouvy přes různé kanály. Stačí, aby se informace v evidenci a u jednotlivých pojišťoven nepotkaly ve správný čas. Výsledkem není nepojištěné auto, ale zbytečně placené dvojí krytí.
Od 1. dubna 2024 navíc platí, že povinnost pojistit vozidlo má jeho provozovatel, nikoli řidič. Rozhodující tedy není osoba, která zrovna sedí za volantem, ale provozovatel uvedený u vozidla. Řidič může být někdo jiný a jeho samotná jízda nezakládá povinnost sjednat další pojištění.
Dvě pojistky nepřinesou dvojnásobné odškodnění.
Co se stane při nehodě
Jestliže dojde ke škodě v době, kdy jsou obě smlouvy platné, je potřeba informovat oba pojistitele. Nestačí nahlásit událost jen pojišťovně, u které si člověk zrovna vybaví číslo smlouvy. Oba pojistitelé musí vědět, že stejné vozidlo bylo pro stejný účel pojištěné ještě u jiné společnosti.
Pojišťovny se potom o plnění rozdělí poměrně podle sjednaných limitů. Neznamená to, že poškozený dostane peníze dvakrát. Za jednu škodu se hradí právě ta částka, která odpovídá skutečně vzniklé újmě a pravidlům povinného ručení. Druhá smlouva může změnit způsob, jakým se na plnění podílejí pojišťovny, nikoli celkovou výši náhrady.
Příklad je poměrně prostý. Auto má dvě povinná ručení a jeho provozovatel způsobí škodu jinému účastníkovi provozu. Poškozený nemůže požadovat stejnou škodu jednou po první pojišťovně a podruhé po druhé. Obě společnosti si mezi sebou rozdělí odpovědnost podle sjednaných limitů, zatímco poškozený získá náhradu v rozsahu, který mu náleží.
Dvojí pojištění tedy nefunguje jako finanční násobič. Nepřidá peníze za opravu, bolestné ani jinou škodu jen proto, že existují dvě smlouvy. Člověk má místo jedné administrativní povinnosti dvě a k tomu riziko, že bude zbytečně platit pojistné navíc.
Nová smlouva starou neukončí
Nejčastější chybou je předpoklad, že po sjednání nového povinného ručení stará smlouva automaticky zmizí. Tak to nefunguje. Nová pojistka může začít platit, zatímco původní smlouva zůstane aktivní, dokud není řádně ukončena.
Při změně pojišťovny je proto potřeba zkontrolovat nejen datum začátku nové smlouvy, ale také stav té původní. Samotné rozhodnutí přestat posílat platby není totéž jako řádné ukončení pojištění. Neuhrazené pojistné může vést k dalším komplikacím a smlouva se nemusí ukončit přesně ve chvíli, kterou si provozovatel představuje.
Rozumný postup začíná kontrolou obou dokumentů. Z nich lze zjistit, která smlouva je aktivní, kdy vznikla, na jaké vozidlo se vztahuje a jakým způsobem ji lze ukončit. Teprve potom má smysl poslat pojišťovně příslušné oznámení nebo žádost. Každý krok je dobré mít doložený, například potvrzením o přijetí komunikace.
Při nejistotě se vyplatí obrátit přímo na pojišťovnu, u níž byla starší smlouva uzavřena. Stačí sdělit registrační značku, číslo smlouvy a vysvětlit, že na stejné vozidlo vzniklo nové povinné ručení. Pojišťovna může upřesnit, jaké údaje potřebuje k dohledání smlouvy a jak má její ukončení proběhnout.
Zelená karta už není jediným vodítkem
Od 1. října 2024 se existence povinného ručení v Česku ověřuje online evidencí. Zelená karta proto při běžném ověřování v tuzemsku není povinným dokladem, který by řidič musel vozit u sebe jen proto, aby prokázal sjednané pojištění.
To ale neznamená, že se vyplatí dokumenty ignorovat. Smlouva, potvrzení o pojištění a komunikace s pojišťovnou mohou rychle objasnit, která pojistka platí a zda skutečně došlo k ukončení té předchozí. Elektronická evidence je užitečná při kontrole, nenahrazuje však vlastní přehled o tom, co člověk podepsal.
Při sjednávání nové smlouvy je proto dobré věnovat pár minut kontrole detailů. Sedí registrační značka nebo identifikační údaje vozidla? Je správně uveden provozovatel? Navazuje datum začátku nové smlouvy na plánované ukončení staré? A existuje potvrzení, že původní pojišťovna žádost opravdu obdržela?
Dvě povinná ručení na jedno auto tedy mít lze. Vzniknou-li náhodou, neznamená to automaticky problém s platností pojištění, ale ani důvod k radosti z údajně většího krytí. Při škodě je nutné přiznat existenci obou smluv, informovat oba pojistitele a co nejdříve si ujasnit, kterou pojistku chcete ponechat. Dvě stržené platby za stejnou věc jsou totiž přesně ten druh překvapení, který člověk objeví až při kontrole výpisu z účtu.
