Na křižovatce stačí vteřina nepozornosti. Auto narazí do několika vozů, jeden člověk skončí v nemocnici a z poničených aut zůstanou jen drahé kusy plechu. Teprve tehdy se ukáže, co přesně se skrývá za číslem uvedeným u povinného ručení.
Od 1. dubna 2024 činí zákonné minimum pro újmu na zdraví nebo usmrcení 50 milionů korun na každého poškozeného. U škod na majetku platí stejná částka, ale jinak: 50 milionů korun připadá na jednu škodní událost bez ohledu na počet poškozených.
Dvě padesátky, dva odlišné limity
Označení 50/50 mil. Kč proto neznamená jeden společný balík sta milionů korun. První limit se vztahuje na újmu na zdraví nebo usmrcení a počítá se pro každého poškozeného zvlášť. Druhý limit pokrývá majetkové škody dohromady za celou nehodu.
Při jedné nehodě tedy může být například několik zraněných lidí a u každého z nich se posuzuje limit až 50 milionů korun. Současně ale všechny poškozené automobily, svodidla, budovy nebo další poškozený majetek sdílejí jeden majetkový limit 50 milionů korun.
To je rozdíl, který v běžném rozhovoru snadno zanikne. Zápis 50/50 vypadá jednoduše, ale jeho dvě poloviny se nechovají stejně.
Limit na osobu není limit na celou nehodu
Představme si hromadnou nehodu, při níž utrpí újmu čtyři lidé. Každý z nich má z pohledu limitu pro újmu na zdraví vlastní hranici 50 milionů korun. Nejde o to, že by se 50 milionů rozdělilo mezi všechny zraněné.
U majetku je situace opačná. Když při stejné události vzniknou škody na šesti vozidlech, dopravním značení a části oplocení, všechny tyto nároky se odečítají z jediného limitu 50 milionů korun. Počet poškozených tedy tento limit nezvyšuje.
Při běžné nehodě několika osobních aut se do zákonného maxima většinou vejde i rozsáhlejší oprava. Horší scénář vzniká například při poškození drahé techniky, nákladního vozidla, průmyslového zařízení nebo většího počtu aut. Tehdy může být společný majetkový limit vyčerpán rychleji, než by řidič čekal.
Co se počítá do újmy na zdraví
Limit 50 milionů korun na poškozeného nepokrývá jen částku vyplacenou přímo zraněnému člověku. Do stejného limitu se započítávají také náklady zdravotní péče, regresy zdravotních pojišťoven a zásah hasičů související s újmou na zdraví.
Regres znamená, že zdravotní pojišťovna může po viníkovi požadovat náhradu nákladů, které vynaložila na léčbu poškozeného. U lehké nehody se taková položka nemusí projevit nijak dramaticky. U těžkého zranění s dlouhodobou léčbou však nejde o částku, kterou by bylo rozumné přehlížet.
Podobně se může do celkové bilance promítnout práce hasičů při vyproštění lidí nebo likvidaci následků nehody. Z pohledu řidiče přitom může událost vypadat jako „jen“ poškozené auto a zranění cestující. Právní a finanční rozsah škody bývá širší.
Co se stane při více poškozených
U majetkových škod může nastat situace, kdy součet oprávněných nároků přesáhne sjednaný limit. Pojišťovna pak nemůže každému vyplatit plnou částku, kterou by podle výše škody požadoval.
Plnění se v takovém případě krátí poměrně podle výše uplatněných nároků. Jestliže jeden poškozený utrpěl škodu dvakrát vyšší než jiný, podíl z dostupného limitu se tomu přizpůsobí. Nejde tedy automaticky o princip „kdo požádá první, dostane zaplaceno první“.
Modelový příklad je názornější než samotná formulace v pojistných podmínkách. Když tři poškození uplatní majetkové nároky v celkové výši 60 milionů korun, ale smlouva poskytuje limit 50 milionů, nebude chybějících deset milionů doplácet pojišťovna. Rozdíl zůstane na straně viníka nehody podle toho, jak budou jednotlivé nároky poměrně kráceny.
U újmy na zdraví se limit posuzuje na každého poškozeného. Ani zde ale neplatí, že padesátimilionová hranice automaticky pokryje každou myslitelnou částku. Nárok může zahrnovat více druhů nákladů a odškodnění, které se do společného limitu konkrétního poškozeného započítávají.
Proč zákonné minimum nemusí být dobrý cíl
Zákonné minimum představuje hranici, pod kterou povinné ručení nesmí klesnout. Neříká, že jde o optimální ochranu pro každého řidiče. Je to spíš podlaha než komfortní nastavení smlouvy.
Rozdíl mezi zákonným minimem a vyšším limitem se může zdát při sjednávání pojištění malý, zatímco samotná škoda může narůst do desítek milionů korun. Stačí nehoda s více drahými vozidly nebo poškození objektu, jehož oprava vyžaduje specializovanou techniku.
Při újmě na zdraví může finanční dopad trvat dlouhé roky. Náklady léčby, odškodnění a další související nároky se neodvíjejí od toho, jak nízké pojistné si řidič zvolil. Smlouva pouze určuje, jak velkou část oprávněných nároků za něj pojišťovna uhradí.
Je to trochu jako s nosností mostu. Dokud po něm projíždějí běžná auta, rozdíl mezi minimální a vyšší kapacitou není vidět. Při mimořádné zátěži se ale rezerva projeví okamžitě.
Na co se podívat ve smlouvě
Při kontrole povinného ručení nestačí najít dvě čísla a předpokládat, že znamenají totéž. Ověřit je potřeba, zda první limit platí na každého poškozeného a druhý na jednu škodní událost u majetkových škod.
Smysl má také projít výluky, případné regresní nároky a další podmínky konkrétního pojištění. Povinné ručení sice chrání poškozené před škodou způsobenou řidičem, ale neznamená, že za všech okolností odstraní finanční odpovědnost viníka.
Aktuální znění zákona č. 30/2024 Sb. je vedeno jako verze účinná od 1. července 2025. Při změně smlouvy nebo porovnávání nabídek proto rozhoduje nejen cena, ale také výše limitů a jejich přesné vymezení.
Číslo 50/50 mil. Kč se vyplatí číst doslova: 50 milionů na každého poškozeného u újmy na zdraví a 50 milionů dohromady za majetek při jedné škodní události. Právě slova „na osobu“ a „na událost“ mohou při vážné nehodě znamenat rozdíl mezi pojistným plněním a částkou, kterou bude viník hradit ze svého.
