Jednou situací je drobný ťukanec na parkovišti, při kterém se oba řidiči shodnou na průběhu a auta mohou bezpečně pokračovat. Druhou představuje nehoda, u níž sice na první pohled nikdo není zraněný, ale řidiči se hádají, jeden z nich odmítá ukázat doklady nebo se provoz kolem místa nebezpečně hromadí. V obou případech může zaznít věta „policii volat nemusíme“. Jenže její význam je pokaždé jiný.
Od 1. července 2025 se policie přivolává při škodě vyšší než 200 000 korun na kterémkoli zúčastněném vozidle, a to včetně převáženého nákladu. Nejde tedy jen o odhad poškození na autě řidiče, který nehodu způsobil. Do posuzování vstupují všechna zúčastněná vozidla a jejich náklad. U moderních aut navíc nebývá rozsah škody patrný z odřeného nárazníku. Pod plastem mohou být poškozené senzory, držáky nebo části bezpečnostních systémů. Odhad „to bude pár tisíc“ proto někdy připomíná hádání ceny jídla podle velikosti talíře.
Povinnost volat policii vzniká vždy také při zranění nebo úmrtí. Stejně tak při poškození majetku třetí osoby, například zaparkovaného auta, plotu, sloupu nebo jiné věci, která nepatří účastníkům nehody. Policie se přivolává i tehdy, když dojde k poškození komunikace nebo když nelze bezpečně obnovit provoz. Překážka v jízdním pruhu, rozsypaný náklad či místo, kde hrozí další střet, nejsou okolnosti, které by vyřešilo rychlé podepsání formuláře u krajnice.
Jestliže žádná z těchto situací nenastala a účastníci se obejdou bez policie, neznamená to, že se obejdou bez papírů. Musí vyplnit a podepsat společný záznam o dopravní nehodě. Od července 2025 může náčrtek nahradit fotodokumentace, což je praktičtější hlavně u složitějších míst a více poškozených částí. Fotografie by měly zachytit nejen detail škrábanců, ale také postavení vozidel, dopravní situaci, značky a širší okolí. Samotný detail promáčknutých dveří totiž nemusí ukázat, jak ke střetu došlo.
Záznam není formalita určená jen k tomu, aby pojišťovna měla co založit do spisu. Je to společný popis nehody, k němuž se oba účastníci podpisem hlásí. V dokumentu mají být mimo jiné registrační značky, VIN a údaje o povinném ručení obou vozidel. Chybějící VIN nebo špatně opsaná registrační značka mohou později zbytečně zkomplikovat dohledání vozidla a komunikaci s pojistitelem. Totéž platí pro nečitelně vyplněné kontaktní údaje.
Podpis neznamená, že se člověk musí nechat dotlačit k formulaci, se kterou nesouhlasí. Záznam má popsat průběh a následky nehody, ne být výsledkem vyjednávání pod tlakem. Když se řidiči neshodnou na tom, co se stalo, odmítají si předat potřebné údaje nebo jeden z nich zjevně mění verzi události, je spoléhání na „nějak se domluvíme“ dost riskantní. Fotografie a svědci mohou později pomoci, ale nenahradí vždy přesný úřední záznam z místa.
Dokumentaci je potřeba předat neprodleně pojistiteli. Poškozený uplatňuje nárok z povinného ručení u pojišťovny viníka, nikoli automaticky u své pojišťovny jen proto, že má uzavřené vlastní pojištění. Právě tady se často objeví první nedorozumění: povinné ručení chrání především poškozené před následky škody způsobené provozem vozidla, ale nefunguje jako univerzální oprava každého poškození vlastního auta.
Kdo nehodu zavinil, se přitom nemusí rozhodnout jediným podpisem na místě. Pojišťovna posuzuje údaje v záznamu, fotografie, rozsah poškození i další okolnosti. Proto je rozumné vyplňovat formulář věcně a nepřidávat do něj domněnky, které řidič nemůže doložit. Věta „určitě jsem jel pomalu“ má menší hodnotu než fotografie brzdné dráhy, postavení vozidel nebo záznam o dopravní situaci. Pokud někomu připadá, že podpisem potvrzuje vinu, měl by si nejdřív ujasnit, zda dokument skutečně popisuje okolnosti, nebo zda do něj druhý účastník podsouvá vlastní výklad.
Bez policejní hlídky se také snadno přehlédne škoda, která není na první pohled vidět. U nárazu zezadu může být poškozený nejen nárazník, ale i víko zavazadlového prostoru nebo konstrukční část vozu. U motocyklu zase nemusí být problém patrný z několika škrábanců na kapotáži. Proto je užitečné nafotit každé vozidlo z více úhlů ještě před tím, než účastníci začnou s odtahem nebo opravou. Hodí se také zaznamenat čas, počasí a stav vozovky, pokud mohly mít na průběh nehody vliv.
Policii není nutné volat jen proto, že nehoda působí nepříjemně nebo že řidič nechce strávit několik minut vyplňováním záznamu. Stejně tak ale není chytré policii nevolat jen proto, aby se situace rychle uzavřela. Rozhodující není pohodlí na místě, ale to, zda jsou splněné podmínky pro řešení nehody bez její účasti a zda mají oba řidiči skutečně stejné informace. Když někdo tvrdí, že škoda určitě nepřesahuje 200 000 korun, zatímco druhé auto má poškozený předek, světla a kapotu, není prostor pro sebejistý odhad.
Největší slabina nehody bez policie se ukáže až později. Jeden účastník může zjistit další poškození, druhý může přestat reagovat a pojišťovna může narazit na rozdíly mezi popisem události a fotkami. Pečlivě vyplněný záznam proto není přehnaná opatrnost, ale základní obrana proti tomu, aby o nehodě později rozhodovala jen paměť řidičů a pár rozmazaných snímků z telefonu.
