Auto z roku 2010 může mít dražší povinné ručení než vůz vyrobený letos. Zní to obráceně, jenže průměrné roční pojistné vychází u desetiletí starého auta na 3 955 korun, zatímco u vozidla z roku 2026 na 2 502 korun. Rozdíl činí 1 453 korun, tedy přibližně 58 procent.
Představme si řidiče, který právě sedí u kuchyňského stolu a porovnává nabídky pro dvě auta. Jedno je nové, druhé patnáct let staré. Čekal by, že u staršího vozu pojišťovna automaticky nabídne nižší částku. Místo toho se mu na obrazovce objeví pojistné, které je u ojetiny citelně vyšší. Nejde o chybu v kalkulačce. Stáří vozu cenu ovlivňuje, ale samo o sobě ji neurčuje.
Nejvyšší pojistné připadá na běžné ojetiny
Průměrná čísla podle roku výroby připomínají spíš kopec než pozvolný sjezd. U aut z roku 2026 činí průměrné roční pojistné 2 502 korun. U vozů z roku 2025 je to 2 855 korun a u automobilů vyrobených v roce 2024 pak 3 096 korun. Vozidla z roku 2020 se pohybují v průměru na 3 281 korunách.
Nejvýše se průměr dostává u aut z roku 2010, kde činí 3 955 korun ročně. Právě tato skupina často představuje typickou českou ojetinu: vůz už není nový, ale stále jde o běžné auto používané každý den, nikoli o historický kus z garáže. U některých modelů může být provoz intenzivní, vůz má za sebou mnoho majitelů a jeho technický stav se mezi jednotlivými exempláři výrazně liší.
Po roce 2010 začne průměr u starších běžných automobilů postupně klesat. U vozů z roku 2000 činí 3 536 korun ročně, u aut z roku 1990 už 1 635 korun a u automobilů z roku 1980 pouze 638 korun. Tady se do hry dostává nejen samotný rok výroby, ale také skutečnost, že takto stará vozidla už tvoří jinou skupinu než běžné moderní ojetiny.
Proč nejnovější auto nemusí být nejdražší
Cena povinného ručení nesouvisí pouze s hodnotou automobilu. Povinné ručení hradí škody způsobené ostatním, takže pojišťovna sleduje hlavně předpokládané riziko provozu a rozsah možných škod. Do výpočtu vstupuje výkon a typ vozidla, bydliště řidiče, jeho věk, délka bezeškodního průběhu, způsob používání auta i zvolený limit pojistného plnění.
Nové auto může mít například moderní bezpečnostní prvky a předvídatelnější provozní profil. U mnoha modelů navíc pojišťovna pracuje s jinými statistikami škod než u starších vozů, které se na silnicích objevují ve velkém množství a často slouží jako hlavní automobil domácnosti. Samotný fakt, že je auto levnější na pořízení, tedy ještě neznamená, že bude levnější i na pojištění.
Velkou roli hrají také limity. Nabídka s nižším limitem může vypadat atraktivně, ale při srovnání s variantou poskytující vyšší ochranu už rozdíl v ceně nemusí být zásadní. Právě proto nelze dvě částky porovnávat bez znalosti limitů a dalších parametrů smlouvy.
U stejného Fordu Focus z roku 2006 se v únoru 2026 objevovaly nabídky od 4 559 do 7 456 korun ročně. Rozdíl mezi nejnižší a nejvyšší částkou tedy činil téměř tři tisíce korun, přestože šlo pořád o stejný model a stejný rok výroby.
Rok výroby je jen začátek výpočtu
Takový rozptyl dobře ukazuje, proč se vyplatí zadávat do kalkulace přesné údaje. Nestačí napsat, že jde o patnáct let staré auto. Pojišťovna potřebuje znát konkrétní značku, model, objem nebo výkon motoru, účel využití a údaje o provozovateli. Rozdíl může vzniknout i mezi dvěma řidiči, kteří vlastní naprosto totožný vůz.
Majitel, který jezdí dlouhé roky bez nehody, může získat výrazně výhodnější nabídku než začínající řidič. Jinou sazbu může dostat člověk z menší obce a jinou řidič z velkého města. Připočíst se mohou rozdílné limity, asistenční služby nebo další součásti smlouvy. Na faktuře se pak rok výroby snadno ztratí mezi ostatními proměnnými.
U vozidel z let 1995 až 2015 proto vychází pojistné v průměru výše než u nejnovějších aut a historických vozidel. Právě tento interval mate řidiče nejčastěji. Auto už dávno není nové, ale zároveň ještě nepatří do kategorie veteránů. Na silnici se s ním stále běžně jezdí do práce, na nákupy i na delší trasy.
Veterán má vlastní kategorii
U historických vozidel jsou částky výrazně nižší. Pro auta z roku 1950 vychází průměrné roční pojistné na 257 korun, u vozidel z roku 1960 na 184 korun a u roku 1970 znovu na 257 korun. Tak nízké částky ale nelze jednoduše přenést na každé staré auto.
Historická vozidla se obvykle používají jinak než běžné ojetiny. Nejezdí denně do zaměstnání, jejich provoz bývá omezenější a jejich majitelé je často vytahují hlavně při zvláštních příležitostech nebo na srazy. Pojišťovna tak pracuje s jiným rizikovým profilem. Auto z roku 1980 používané každý den proto není automaticky totéž jako historický automobil stejného stáří vedený ve zvláštním režimu.
Při výběru pojištění se vyplatí sledovat především výslednou nabídku pro konkrétního řidiče a konkrétní vůz. Tabulka podle roku výroby ukáže zajímavý trend, ale nenahradí individuální kalkulaci. U staršího auta může několik minut porovnávání znamenat rozdíl v řádu stovek až tisíců korun ročně, zvlášť když se liší limity a rozsah sjednaných služeb.
