Proč může devatenáctiletý řidič zaplatit za stejné auto více než trojnásobek částky, kterou pojišťovna nabídne dvaašedesátiletému motoristovi? Rozhoduje věk, nebo si pojišťovny pod touto zkratkou účtují hlavně chybějící zkušenosti, nulový bonus a vyšší riziko nehody?
Průměrná cena povinného ručení pro osobní automobil v roce 2026 dosáhla 4 408 korun ročně. Průměr ale v tomto případě ukrývá rozdíly, které se do běžné statistiky nevejdou. U některých řidičů se pojistka drží kolem několika tisíc korun, u jiných se blíží deseti tisícům.
Devatenáct let, Praha a účet na 8 942 korun
Nejvýrazněji doplácejí na věk mladí řidiči. Modelový devatenáctiletý motorista z Prahy bez bonusu zaplatil za povinné ručení na Škodu Octavii s motorem 2.0 a výkonem 110 kW celkem 8 942 korun ročně. To je více než dvojnásobek průměrné ceny pro osobní vůz.
Na první pohled to vypadá jako trest za datum narození. Pojišťovna ale nepracuje s věkem izolovaně. Devatenáctiletý řidič obvykle nemá vlastní bezeškodní historii, takže nemůže doložit roky bez nehody. V modelovém příkladu se k ní přidává také Praha, kde pojišťovny zohledňují odlišné riziko provozu než v menším městě nebo na venkově.
Stačí tedy několik proměnných a cena vyskočí. Mladý řidič, silnější auto, velké město a žádný bonus tvoří kombinaci, která se v kalkulačce pojišťovny nečte příznivě. Nejde přitom o drobné. Rozdíl proti běžné průměrné ceně představuje několik tisíc korun ročně, tedy částku, která už může ovlivnit výběr auta i způsob jeho financování.
Je v tom určitá ironie: řidič s čerstvým průkazem může jezdit opatrněji než někdo, kdo sedá za volant desítky let, ale pojistka jeho osobní styl jízdy nezná. Vidí hlavně statistické riziko skupiny, do níž patří.
Stejné auto, jiný řidič a rozdíl 6 323 korun
Proti devatenáctiletému Pražanovi stojí modelový dvaašedesátiletý řidič z Holýšova. Za stejnou Škodu Octavii 2.0 o výkonu 110 kW zaplatil 2 619 korun ročně. Měl přitom maximální bonus a bydlel v menším městě.
Rozdíl činí 6 323 korun za rok. Auto se nezměnilo. Změnil se člověk za volantem, jeho věk, bydliště a především pojistná historie. Právě bonus v tomto srovnání funguje jako druhá půlka příběhu. Zkušený řidič není levnější jen proto, že je starší. Levnější je proto, že dlouhodobě neboural, případně dokázal tuto historii převést do výhodnější sazby.
Věk však úplně zmizet nedokáže. Pojišťovna ho dál používá jako jeden z ukazatelů pravděpodobnosti škody. Mladší řidiči mívají kratší praxi a statisticky se pohybují ve rizikovější skupině. U starších motoristů se zase může v určitém věku projevit jiný typ rizika. Cenový výpočet proto nefunguje jako jednoduchá přímka, na jejímž konci by každý rok automaticky znamenal levnější pojistku.
Proč čtyřicátník poráží dvaadvacetiletého i sedmdesátníka
Další srovnání ukazuje ještě zajímavější pořadí. V lednu 2026 vyšla průměrná nabídka pro dvaadvacetiletého řidiče na 13 995 korun. Čtyřicátník zaplatil průměrně 4 130 korun, tedy méně než třetinu. Sedmdesátiletý řidič se dostal na 4 298 korun.
Nejdražší tak nebyl nejstarší účastník srovnání, ale řidič ve věku 22 let. Sedmdesátník sice vyšel dráž než pětačtyřicátník, zároveň ale platil výrazně méně než mladý motorista. Kdo by z toho chtěl vyvodit, že pojišťovny jednoduše zdražují pojistky všem seniorům, narazí na data.
Vliv má bonus, bydliště i typ vozu. U dvaadvacetiletého řidiče se často potkává nízký věk s krátkou nebo žádnou historií pojištění. U sedmdesátníka může naopak dlouhá bezeškodní minulost část rizika vyvážit. Věk se tak v ceně projeví, ale nepřepisuje všechno ostatní.
Tady se také ukazuje slabina reklamních zkratek o „nejlevnějším povinném ručení“. Nabídka pro konkrétního člověka není univerzální ceník. Rozhoduje přesná kombinace údajů, kterou žadatel vyplní. Dva řidiči stejného věku mohou dostat odlišnou cenu a dva lidé s rozdílem několika desítek let mohou skončit překvapivě blízko sebe.
Průměr 4 408 korun realitu mladých řidičů nepopisuje
Průměrná cena 4 408 korun ročně může působit jako dobrý orientační bod, pro začínajícího řidiče však snadno vytvoří falešné očekávání. Devatenáctiletý motorista z uvedeného příkladu platí více než dvojnásobek. Dvaadvacetiletý dokonce v průměrném srovnání překonal hranici třinácti tisíc korun.
Průměr je užitečný pro sledování trhu, ne jako slib konkrétní částky. Zahrnuje řidiče s různým věkem, bonusem, bydlištěm i vozy. Do jednoho čísla se tak smíchá zkušený motorista s maximálním bonusem a mladý člověk, který si pojištění sjednává poprvé.
Rozdíl může udělat i samotné auto. Škoda Octavia s výkonem 110 kW není z hlediska pojišťovny totéž co menší městský vůz s méně výkonným motorem. Výkon, konstrukce a předpokládané náklady na škody vstupují do výpočtu spolu s profilem řidiče. Silnější vůz v rukou začátečníka proto může být drahou kombinací ještě předtím, než se přidá adresa v Praze.
Kdy věk přestává být hlavním problémem
Mladý řidič nemůže svůj věk změnit, může ale postupně změnit ostatní údaje, které cenu ovlivňují. Každý rok bez nehody může pomoci vybudovat bonus. Výběr auta s nižším výkonem může znamenat jinou sazbu než pojištění silnějšího modelu. A rozdíl mezi velkým městem a menší obcí se v konkrétní nabídce může projevit citelně.
Při sjednávání proto dává smysl porovnat více nabídek, ne jen přijmout první částku, která se objeví na obrazovce. Rozdíly mezi pojišťovnami mohou být u rizikovějších řidičů výrazné. Podmínkou je zadat údaje přesně. Zatajený nebo chybně uvedený řidič, bydliště či historie pojištění může později přinést potíže, které žádná počáteční úspora nevyváží.
Věk tedy cenu ovlivňuje výrazně, ale není jediným viníkem. Nejvyšší účet vzniká tam, kde se sejde mládí, nulový bonus, rušné město a silnější automobil. Jakmile některá z těchto proměnných zmizí, může se pojistka změnit o tisíce korun, i když rok narození zůstane stejný.
