Auto stojí před domem, na kapotě má ještě zahraniční registrační značky a v přihrádce čeká složka s dokumenty. Majitel si říká, že pojištění vyřeší až cestou na úřad. Jenže právě tam by mohl narazit. Povinné ručení musí být sjednané ještě před českou registrací vozidla. Bez splnění této podmínky úřad zápis neprovede.
U dovozu auta se snadno zamění dvě různé chvíle. Jednou je okamžik, kdy vůz fyzicky překročí hranice a dostane se k novému majiteli. Druhou je jeho zápis do českého registru. Povinné ručení se neodvíjí jen od toho, kde auto právě parkuje, ale především od jeho registrace a možnosti provozu na pozemních komunikacích.
Jestli je automobil zatím vedený v zahraničním registru, lze pro účely české registrace sjednat pojištění nejvýše na 30 dnů. Tato lhůta se hodí hlavně pro přechodné období, kdy má majitel vyřízený dovoz, ale české registrační značky ještě nemá. Není to však pojištění „na měsíc“ bez dalšího pokračování. Po přidělení české SPZ je nutné její údaj oznámit pojišťovně, aby se smlouva správně aktualizovala.
Na přepážce už kvůli ověření pojištění není nutné pokládat na stůl zelenou kartu. Úřad si při registraci dovezeného auta ověřuje existenci povinného ručení elektronicky u České kanceláře pojistitelů. To ale neznamená, že lze smlouvu uzavřít až po příchodu na úřad. Elektronická kontrola jen nahrazuje papírový doklad; samotné pojištění musí existovat před podáním registrace.
Nejčastější problém vzniká ve chvíli, kdy někdo uzavře smlouvu na nesprávné údaje. U dováženého auta ještě nemusí být známá česká SPZ, proto se při sjednávání pracuje s identifikací vozidla, kterou má majitel k dispozici. Po přidělení české značky je třeba změnu pojišťovně nahlásit. Praktický detail, který zabere pár minut, ale může zabránit pozdějšímu dohadování o tom, ke kterému vozidlu se smlouva vztahuje.
Jakmile je auto zapsané v českém registru, žádná ochranná lhůta nezačíná. Povinné ručení musí trvat každý den, kdy je vozidlo registrované. Nehraje přitom roli, že vůz stojí v garáži, čeká na opravu nebo s ním majitel několik týdnů neplánuje jezdit. Registrované auto bez platného povinného ručení je problém samo o sobě.
Představa, že se pojištění dá na chvíli přerušit a znovu obnovit až před první jízdou, proto u běžně registrovaného auta nefunguje. Jestli majitel vozidlo nechce provozovat a nechce za něj dál platit povinné ručení, musí řešit také jeho vyřazení z registru. Pouhé odstavení za domem nestačí. Auto může mít celé týdny na pneumatikách prach, povinnost se tím nezastaví.
Pro samotnou registraci ojetého auta z Evropské unie je možné žádost podat na kterémkoli z 206 úřadů obce s rozšířenou působností. Osobní podání vyjde na 800 korun, při vyřízení přes Portál dopravy je poplatek 640 korun. Tyto částky se týkají zápisu ojetého auta z EU; další náklady spojené s dovozem, technickou kontrolou nebo případnými úpravami vozidla se mohou řešit odděleně.
Celý postup proto dává větší smysl chápat jako sled navazujících kroků, ne jako jedinou návštěvu úřadu. Nejprve je potřeba mít k vozidlu potřebné podklady a sjednat české povinné ručení. Teprve potom lze žádat o českou registraci. Po přidělení SPZ následuje oznámení jejího čísla pojišťovně a kontrola, že smlouva odpovídá skutečným údajům v registru.
Majitelé dovážených aut někdy spoléhají na to, že zahraniční pojištění nebo původní registrační značky vyřeší také českou registraci. Taková úvaha může platit pro samotnou cestu do Česka podle konkrétní situace, nenahrazuje však české povinné ručení potřebné k zápisu vozidla do českého registru. Rozhodující okamžik přichází před registrací, ne až po ní.
Při vyřizování se vyplatí zkontrolovat také časovou návaznost. Pojištění uzavřené příliš brzy může mít jiný začátek, než majitel očekává, a smlouva sjednaná na poslední chvíli zase nemusí být v elektronickém systému ověřitelná tak rychle, jak člověk stojící před přepážkou potřebuje. Rozumné je proto mít potvrzení o sjednání po ruce, i když zelená karta už není povinnou přílohou registrace.
Na papíře jde o jednoduchou podmínku: bez povinného ručení se česká registrace neuskuteční. V praxi ale právě pořadí kroků rozhoduje, zda člověk odjede z úřadu s hotovým zápisem, nebo jen s další cestou v diáři. U auta, které právě vyměnilo zahraniční značky za českou SPZ, se pak vyplatí pamatovat na jediný konkrétní údaj – nové označení musí co nejdříve znát i pojišťovna.
