Když si Petr z obchodního oddělení půjčil služební kombík na cestu za zákazníkem, zajímalo ho hlavně, jestli má v telefonu správnou adresu. Vedoucí řešil parkování a účetní tušila, že auto má povinné ručení. Nikdo ale přesně nevěděl, kdo by platil, kdyby Petr cestou naboural. Firemní automobil zkrátka není právní černá skříňka, jen se tak někdy tváří.
Kdo povinné ručení sjednává
Od 1. dubna 2024 platí zákon č. 30/2024 Sb., který mimo jiné jasně pracuje s pojmem provozovatel vozidla. Povinné ručení sjednává právě provozovatel, tedy člověk nebo firma odpovědná za provoz auta. U firemního vozidla jím bývá společnost zapsaná v registru vozidel.
Nejde přitom automaticky o řidiče, vlastníka ani zaměstnance, který si klíčky vyzvedne na recepci. Firma může auto vlastnit, leasingová společnost může být zapsaná v některých dokumentech a zaměstnanec může být posledním článkem řetězce. Pro povinné ručení je rozhodující, kdo je veden jako provozovatel.
Praktická část je poměrně prostá: firma musí mít pro každé registrované vozidlo platné povinné ručení. Zaměstnanec, který služební auto používá, si kvůli tomu vlastní povinné ručení sjednávat nemusí. Pojištěným je každý, kdo odpovídá za škodu způsobenou provozem daného vozidla.
To platí i tehdy, když se za volantem střídá několik lidí. Jeden den jede obchodník, druhý den technik a v pátek třeba jednatel, který si potřebuje odvézt vzorky domů. Pojištění se nepřepisuje podle kalendáře ani podle toho, kdo má zrovna nejvíc schůzek.
Pojištění musí běžet pořád
Povinné ručení musí trvat po celou dobu registrace vozidla. Dočasné předání auta jinému zaměstnanci na tom nic nemění. Auto nezíská pojišťovací přestávku jen proto, že jeho obvyklý řidič odjel na dovolenou nebo že vůz několik týdnů stojí ve firemním areálu.
To je bod, na kterém se některé firmy zbytečně spálí. Vozidlo se nevyužívá, tak se pojistka zruší, a pak se zapomene na její obnovení. Jenže registrované auto má mít pojištění nepřetržitě. Firemní flotila ostatně není pokojová rostlina, kterou lze na měsíc odložit a čekat, že se nic nestane.
Povinné ručení kryje odpovědnost za škodu způsobenou provozem vozidla. Nehradí tedy opravu vlastního auta viníka, což je úkol pro havarijní pojištění, pokud ho firma má. Zaplatit může škody na jiném vozidle, majetku nebo zdraví poškozených osob.
Zákonné minimum činí 50 milionů korun na každého poškozeného při újmě na zdraví. U škody na majetku je minimum 50 milionů korun celkem. U dodávky nebo osobního auta, které se pohybuje mezi lidmi a dalšími vozidly, se vyšší limit může hodit víc, než naznačuje klidné parkoviště před kanceláří.
Co se stane, když auto pojištěné není
Nejhorší varianta není jen pokuta nebo nepříjemný telefonát. Za dobu, kdy registrované vozidlo nemá povinné ručení, se uplatňuje příspěvek České kanceláři pojistitelů. U osobního automobilu se podle objemu motoru pohybuje od 30 do 93 korun za každý den bez pojištění.
U motoru s objemem 1 350 až 1 850 kubických centimetrů činí sazba 47 korun denně. Jeden den vypadá jako drobná účetní poznámka. Několik měsíců už umí vytvořit částku, která se v rozpočtu firmy netváří vůbec drobně, zvlášť když se podobně zapomenou tři auta najednou.
Příspěvek se může týkat i období, kdy vůz nikdo nepoužíval. Rozhodující je, že zůstal registrovaný a bez povinného ručení. Firma by proto měla hlídat nejen platbu pojistného, ale i začátek a konec smlouvy, změny v evidenci vozidel a případné převody mezi pojišťovnami.
Změna pojišťovny bývá přesně ten okamžik, kdy se administrativní detail promění v drahou lekci. Nová smlouva musí navazovat bez mezery na předchozí pojištění. Systém a doklady mohou vypadat v pořádku, ale jeden chybějící den se sám nevymaže jen proto, že všichni měli dobrý úmysl.
Zaměstnanec za volantem není bez odpovědnosti
To, že zaměstnanec nepotřebuje vlastní povinné ručení, neznamená, že může řídit cokoli a jakkoli. Musí mít platné řidičské oprávnění pro danou skupinu vozidel a nesmí řídit pod vlivem alkoholu nebo v době, kdy má uložen zákaz řízení.
Při běžné nehodě pojišťovna poškozenému plnění poskytne podle podmínek povinného ručení. Za určitých okolností ale může následně požadovat náhradu vyplacené částky po osobě, která škodu způsobila. Říká se tomu regres a jeho výše se může odvíjet od rozsahu škody, nikoli od toho, zda šlo o služební cestu nebo cestu na oběd.
Problém nastává například při jízdě bez řidičského oprávnění, pod vlivem alkoholu nebo přes uložený zákaz řízení. V takové situaci může pojišťovna požadovat náhradu po zaměstnanci. U těchto případů může být společně se zaměstnancem zavázán také provozovatel vozidla, tedy typicky firma.
Právě tady se služební auto přestává podobat běžnému benefitu. Firma totiž nemůže rozumně předstírat, že vůbec netuší, komu auto půjčuje. Předání klíčků člověku bez oprávnění není administrativní drobnost, ale rozhodnutí s možnými finančními následky.
Co by měla firma hlídat
Ve firmě se vyplatí mít jednoduchý přehled: které vozy jsou registrované, kdo je jejich provozovatelem, u koho jsou pojištěné a kdy smlouva začíná nebo končí. Stejně užitečné je evidovat, komu byl vůz předán, alespoň u větší flotily nebo při střídání řidičů.
Interní pravidla nemusí připomínat dopravní zákoník o třech stech stranách. Stačí jasně určit, kdo smí služební auto řídit, zda je povoleno soukromé používání a komu se hlásí nehoda. Zaměstnanec by měl vědět také to, že zákaz řízení nebo odebrání oprávnění není informace určená k utajenému uložení v zásuvce.
Při nehodě je podstatné zachovat klid, postupovat podle zákonných pravidel a bez zbytečného odkladu informovat firmu i pojišťovnu. Přesný postup se může lišit podle okolností nehody a podmínek smlouvy, samotné povinné ručení však zůstává navázané na vozidlo a jeho provozovatele, ne na pracovní pozici řidiče.
Zaměstnanec tedy vlastní povinné ručení pro firemní auto nepotřebuje. Firma ale musí zajistit, aby bylo vozidlo pojištěné po celou dobu registrace, aby řidiči splňovali zákonné podmínky a aby se z obyčejného předání klíčků nestal začátek velmi drahé porady.
