Levné auto a levné povinné ručení znějí jako logická dvojice. Když má vůz hodnotu několika desítek tisíc korun, proč za jeho pojištění platit víc, než je nutné? Jenže druhý pohled je mnohem méně pohodlný: povinné ručení nechrání hlavně vaše auto, ale peněženku před škodou, kterou můžete způsobit někomu jinému.
A ta nemusí mít s cenou vašeho vozu nic společného. Starší hatchback může při nepozornosti narazit do nového elektromobilu, svodidel nebo člověka. Je opravdu rozumné nastavovat ochranu podle ceny auta, když případný účet vzniká úplně jinde?
Zákonné minimum už není volitelná úspora
Od 1. dubna 2024 činí zákonné minimum krytí 50 milionů korun na újmy na zdraví pro každého poškozeného a 50 milionů korun na majetkové škody celkem. Nižší limit už sjednat nelze.
U levného auta tedy dává smysl začít právě variantou 50/50 milionů korun. Není to nadstandardní balíček pro řidiče drahého vozu. Je to současné minimum, pod které se legálně nedostanete.
Představa, že u starého auta stačí „nějaká základní pojistka“, proto trochu zaspala změny pravidel. Rozdíl mezi nabídkami nebude stát na tom, zda si vyberete nižší zákonný limit. Rozhodovat bude hlavně cena, rozsah asistenčních služeb, připojištění a způsob, jak pojišťovna započítá vaši historii.
Co má u levného auta skutečnou cenu
U povinného ručení se vyplatí oddělit dvě věci. První je limit, tedy maximální rozsah krytí. Druhou představují služby a připojištění, které mohou nabídku prodražit, ale někdy řeší situace, jež řidiče potkají častěji než obří škoda.
U staršího vozu nemusí dávat ekonomický smysl havarijní pojištění v širokém rozsahu. Oprava po nehodě se může přiblížit hodnotě auta a pojistné plnění by pak nebylo nijak oslnivé. Smysl ale může mít dobře nastavená asistence, odtah po poruše nebo pomoc při nehodě. Záleží na konkrétní smlouvě, limitech a podmínkách, ne na názvu balíčku v reklamě.
Některé nabídky přidávají skla, střet se zvěří, živelní rizika nebo právní pomoc. U vozu, který parkuje venku a denně jezdí po silnicích v okolí lesů, může být připojištění skel či zvěře praktičtější než drahý doplněk určený pro zcela jiný typ rizika. Každou položku je lepší posuzovat podle způsobu používání auta než podle počtu barevných ikon v nabídce.
Cena se nemá odvíjet jen od stáří auta
Pojišťovna při výpočtu ceny zohledňuje řadu údajů. Patří mezi ně například typ vozidla, jeho výkon, bydliště provozovatele, věk řidiče nebo dosavadní škodní průběh. U levného auta tak nemusí být pojistka automaticky levná. Silnější motor ve starší karoserii může vyjít dráž než mladší vůz s menším výkonem.
Výraznou roli hraje bonus. Pojišťovna musí při stanovení ceny zohlednit předchozí škodní průběh nejméně za pět let a nejvýše za dvacet let. Při sjednávání proto zkontrolujte, zda se historie skutečně propsala do nabídky. Chyba v evidenci může znamenat zbytečně vyšší pojistné.
Nejlevnější nabídka navíc nemusí zůstat nejlevnější po změně jediné položky. Stačí jiný roční nájezd, odlišné místo bydliště nebo doplnění asistence. Nabídky má smysl porovnávat za stejných podmínek, jinak srovnáváte dvě různé pojistky a pouze jim říkáte stejným slovem.
Nehádejte hodnotu auta s rozsahem odpovědnosti
Hodnota vozu je důležitá pro havarijní pojištění nebo pojištění samotného majetku. U povinného ručení je ale podstatné, jak velkou újmu můžete způsobit. Náraz do více vozidel, vážné zranění chodce nebo dlouhodobé zdravotní následky mohou vytvořit škodu, která se nepočítá v ceně jedné ojetiny.
Proto bych u levného auta nesnižoval krytí pod zákonné minimum ani se nesnažil ušetřit za každou cenu na službách, které mohou po nehodě rychle vyřešit odtah a další praktické potíže. Rozdíl v roční ceně bývá často méně dramatický než představa, že po nehodě zůstanete s nepojízdným autem u silnice a bez pomoci budete lovit nejlevnější odtahovou službu.
Při čtení smlouvy sledujte také výluky, územní platnost a limity jednotlivých asistenčních služeb. Asistence může znít široce, ale konkrétní podmínky rozhodnou, zda zahrnuje jen základní zásah, nebo také odtah po havárii, pomoc při poruše a další návazné služby.
Nejhorší úspora je jezdit bez pojistky
U auta s nízkou hodnotou může někoho napadnout, že se vyplatí pojistku na čas zrušit a vůz „nějakou dobu“ nepoužívat. Problém nastává ve chvíli, kdy vozidlo zůstává registrované a provozovatel nevyřeší jeho vyřazení z provozu podle pravidel. Povinné ručení není předplatné, které lze bez následků ignorovat.
Od 1. ledna 2026 činí příspěvek České kanceláři pojistitelů za nepojištěné osobní auto do 1 000 kubických centimetrů 81 korun denně. U vozidla s objemem 1 001 až 1 350 kubických centimetrů jde o 51 korun denně a u objemu 1 351 až 1 850 kubických centimetrů o 61 korun denně.
Za celý rok bez pojištění tak u auta do 1 000 kubických centimetrů vzniká příspěvek 29 565 korun. U motoru s objemem 1 351 až 1 850 kubických centimetrů jde o 22 265 korun. To už není drobná administrativní sankce, která se ztratí mezi běžnými náklady na provoz.
Aktuální sazby zavedla vyhláška č. 458/2025 Sb., účinná od 1. ledna 2026. Samostatné sazby platí také pro elektromobily podle jejich výkonu, takže u těchto vozidel se nelze orientovat pouze podle objemu motoru.
Jak nastavit rozumnou pojistku
U levného auta bych začal zákonným limitem 50/50 milionů korun a teprve potom řešil cenu. Porovnával bych nabídky se stejnými údaji, ověřil započtený bonus a prošel podmínky asistence. Připojištění bych vybíral podle skutečného používání vozu, ne podle dojmu, že obsáhlejší balíček musí být automaticky lepší.
Havarijní pojištění má smysl jen tehdy, když jeho cena a případné plnění odpovídají hodnotě auta i ochotě nést část škody z vlastních peněz. U staršího vozu může být rozumnější chránit především odpovědnost za škodu a zvolit několik praktických doplňků než platit široké krytí, které při vážném poškození stejně narazí na nízkou cenu vozidla.
Nejlevnější povinné ručení tedy není to s nejmenším počtem položek. Je to smlouva, která drží zákonné minimum, správně zohlední řidiče a auto a nepřiplácí za rizika, jež se vás reálně netýkají. Levný vůz si může zasloužit levnou pojistku, ale ne levnou odpovědnost.
