Může zákonné minimum povinného ručení skutečně stačit autu, které stojí několik milionů korun?
Když si tu otázku položím napřímo, odpověď zní spíš ne. Ne proto, že by každé luxusní auto automaticky způsobovalo větší škody, ale protože jeho majitel se při vážné nehodě může dostat do situace, kdy běžně nastavená pojistka narazí na své limity. U drahého vozu bych proto povinné ručení nikdy nevybíral jen podle nejnižší ceny v kalkulačce.
Od 1. ledna 2024 činí zákonné minimum 50 milionů korun na újmu na zdraví a stejně vysoký limit platí pro škody na majetku. Na první pohled jde o obrovské částky. Jenže při hromadné nehodě, vážném zranění nebo poškození několika drahých vozidel se mohou poměrně rychle ukázat jako spodní hranice, nikoli jako rozumný standard pro každého řidiče.
U luxusního auta bych se díval po limitech 100/100, případně 200/200 milionů korun. První číslo se vztahuje k újmám na zdraví, druhé ke škodám na majetku. Vyšší limit samozřejmě neudělá z nepozorného řidiče bezpečného řidiče, ale poskytne výrazně větší prostor ve chvíli, kdy se nehoda vymkne běžnému scénáři. Rozdíl v pojistném přitom nemusí odpovídat rozdílu v možných následcích.
Co povinné ručení u drahého vozu skutečně kryje
Povinné ručení chrání především ostatní účastníky provozu. Když nehodou poškodím cizí auto, plot, budovu nebo někomu způsobím újmu na zdraví, pojišťovna za mě řeší náhradu škody v rozsahu sjednaného limitu. Moje vlastní auto do tohoto základního krytí nepatří. To platí i tehdy, když jde o vůz s cenou několika milionů korun.
Rozbitý motor, promáčknutá karoserie, odcizení, vandalismus nebo škody po krupobití či povodni vyžadují havarijní pojištění. Tady bych byl při výběru ještě pečlivější než u samotného povinného ručení. U drahého vozu totiž nestačí vědět, že havarijní pojištění existuje. Rozhoduje způsob ocenění vozidla, spoluúčast, rozsah rizik, výluky a podmínky opravy.
Důležitá může být také volba servisu. U některých vozů dává smysl trvat na opravě v autorizovaném nebo specializovaném servisu, protože levnější díly či nevhodný postup mohou ovlivnit bezpečnost, hodnotu i budoucí prodej auta. V pojistných podmínkách bych si proto ověřil, jak pojišťovna pracuje s originálními díly, totální škodou a případným poklesem tržní hodnoty po opravě.
Při čtení smlouvy mě zajímá rovněž asistence. Odtažení po nehodě je základ, ale u luxusního vozu může být podstatné, kam bude auto odtaženo, zda pojišťovna zajistí převoz posádky, jak dlouho poskytne náhradní vozidlo a zda pomoc platí i v zahraničí. Někdy se právě v těchto detailech ukáže rozdíl mezi pojistkou, která dobře vypadá v tabulce, a pojistkou, která skutečně funguje v nepříjemný den.
Podle čeho bych nabídky porovnával
Cena povinného ručení se odvíjí od několika faktorů. Pojišťovna zohledňuje výkon nebo objem motoru, hodnotu a stáří vozidla, bydliště provozovatele, věk řidiče, škodní historii i zvolený limit. Každá pojišťovna používá vlastní sazby, takže stejný vůz a stejný řidič mohou dostat výrazně odlišné nabídky.
U silného sportovního auta bývá výkon jedním z nejviditelnějších parametrů. Neznamená to ale, že nejdražší pojistku automaticky zaplatí každý majitel luxusního vozu. Roli hraje také region, dosavadní bezeškodní průběh a to, kdo bude auto skutečně řídit. Při sjednávání bych uváděl údaje přesně. Krátkodobá snaha ušetřit na nesprávně uvedeném provozovateli nebo řidiči může později přinést komplikace při likvidaci škody.
Samotné porovnání ceny mi proto nestačí. Nejprve si nastavím stejný limit u všech nabídek, například 100/100 nebo 200/200 milionů korun, a teprve potom sleduji výslednou částku. Jinak člověk snadno porovnává levnou smlouvu s limitem 50/50 proti dražší, ale podstatně širší variantě a získá falešný dojem, že našel výhodnější pojištění.
Zvlášť si kontroluji územní platnost, rozsah asistenčních služeb, odtah po nehodě a možnost náhradního vozidla. U auta, na které jsem zvyklý denně spoléhat, může být několik dnů bez dopravy větší problém než samotná administrativní spoluúčast. Náhradní vozidlo navíc nemusí být automaticky ve stejné třídě jako poškozený automobil, což se vyplatí ověřit před podpisem.
Pojištění nechávám znovu přepočítat také při změně auta, bydliště nebo způsobu používání. Jinak se posuzuje vůz, který stojí většinu roku v zabezpečené garáži, a jinak auto využívané denně na dlouhé služební cesty. U leasingu nebo úvěru navíc mohou platit konkrétní požadavky financující společnosti na havarijní pojištění a jeho rozsah.
Od 1. ledna 2026 vzrostly sazby příspěvku za nepojištěné vozidlo v průměru o 30 procent. Nechat auto bez povinného ručení se tedy prodražuje, i když s ním člověk zrovna nejezdí. Od roku 2017 se průměrné pojistné zvýšilo o 25 procent, zatímco průměrná škoda vzrostla o 55 procent. Vyšší ceny pojištění tak nejsou jen výsledkem marketingu pojišťoven, ale reagují i na dražší opravy a náročnější škody.
Když si prohlížím nabídku k luxusnímu vozu, představuji si raději konkrétní nepříjemný scénář než hezkou částku v kalkulačce: auto zůstane po nehodě několik týdnů v servisu, posádka potřebuje odvoz a škoda zasáhne více lidí i vozidel. Právě tehdy se ukáže, jestli mám jen povinnou smlouvu, nebo pojištění nastavené tak, aby odpovídalo hodnotě auta i riziku, které na silnici skutečně podstupuji.
