Řidič právě přijal objednávku, nastartoval a zamířil pro cestujícího. Auto může být technicky v pořádku, aplikace funguje a jízda vypadá jako každá jiná. Jenže u Boltu a Uberu nerozhoduje pouze to, že má vůz běžné povinné ručení. Rozhodující je také způsob, jakým se používá.
Jízdy objednané přes Bolt i Uber se v Česku považují za taxislužbu. Vozidlo proto musí být evidované jako taxi a mít příslušnou evidenční nálepku. Stejně podstatné je správně nastavené pojištění. Běžná smlouva pro soukromé nebo firemní využití nemusí odpovídat tomu, že auto denně vozí platící cestující.
Povinné ručení sjednává provozovatel, ne vždy majitel
Od 1. dubna 2024 platí zákon č. 30/2024 Sb., který povinnost sjednat povinné ručení ukládá provozovateli vozidla. Tím nemusí být člověk uvedený jako vlastník v dokladech. Rozdíl se může objevit například u auta, které řidič používá na základě leasingu, dlouhodobého pronájmu nebo jiného smluvního vztahu.
Pro řidiče platformy je proto první otázkou, kdo je u konkrétního vozu vedený jako provozovatel a kdo má pojištění zajistit. Nestačí automaticky předpokládat, že všechno vyřešil vlastník automobilu. Rozhodující je skutečné nastavení vozidla a smluvních vztahů.
Zákonné minimum činí 50 milionů korun za újmu na zdraví nebo usmrcení a dalších 50 milionů korun za škodu na majetku. Tyto limity se vztahují na povinné ručení, které chrání poškozené osoby při nehodě. Neříkají ale nic o tom, kdo zaplatí opravu auta řidiče, pokud nehodu zaviní právě on.
Slovo taxi musí být v pojistné smlouvě vidět
U soukromého auta je běžné použití například cesta do práce, na nákup nebo na dovolenou. Vozidlo provozované pro Bolt či Uber má úplně jiný režim. Vozí zákazníky za úplatu a během směny může být na silnici mnohem častěji. Pojišťovna proto musí vědět, že jde o komerční využití pro taxi, případně přímo pro jízdy přes Bolt nebo Uber.
Tuhle informaci není rozumné schovat do drobného detailu nebo ji vůbec neuvést. Zamlčení komerčního provozu může vést k tomu, že pojišťovna sice poškozenému vyplatí peníze, následně je ale bude požadovat zpět po pojištěném. Pro řidiče by se tak nehoda, která původně vypadala jako problém s plechem a několika dokumenty, mohla změnit v dlouhodobý finanční závazek.
Při sjednávání je proto potřeba popsat skutečný způsob používání auta přesně. Nestačí říct, že jde o „firemní vůz“, když ve skutečnosti pravidelně přepravuje cestující jako taxi. Stejně tak není dobrý nápad spoléhat na to, že pojišťovna použití vozu nějak odhadne z názvu platformy nebo z dalších údajů ve smlouvě.
Drobnost, která se vyplatí řešit hned, je kontrola pojistné smlouvy po změně způsobu využití auta. Když řidič začne jezdit pro platformu až po sjednání pojištění, měl by tuto změnu pojišťovně oznámit a ověřit, zda je taxislužba ve smlouvě skutečně zahrnutá. Jedna věta v dokumentech může mít při škodě větší váhu než dlouhé vysvětlování po nehodě.
Povinné ručení neopraví auto řidiče
Povinné ručení slouží k úhradě škody, kterou provozem vozidla způsobíte někomu jinému. Nekryje škodu na vlastním automobilu. Když řidič nehodu zaviní a poškodí svůj vůz, z povinného ručení se oprava jeho auta neplatí.
Pro takovou situaci připadá v úvahu havarijní pojištění. Ani u něj ale nestačí vybrat první nabídku, která slibuje ochranu proti nehodám, vandalismu nebo krádeži. Smlouva musí akceptovat využití vozidla pro taxislužbu. Pokud by podmínky počítaly pouze se soukromým provozem, může být právě komerční používání důvodem ke krácení nebo odmítnutí plnění podle konkrétního nastavení pojištění.
U řidiče, který na autě vydělává, má tahle otázka praktický dopad na celý provoz. Poškozený vůz neznamená jen účet za opravu, ale také nemožnost jezdit a přijímat objednávky. Havarijní pojištění proto není náhradou za povinné ručení, nýbrž jinou vrstvou ochrany. Jedno řeší škody způsobené ostatním, druhé může chránit vlastní automobil.
Přesně tady se vyplatí číst smlouvu méně jako reklamní leták a více jako návod k použití. Slova „komerční využití“, „taxislužba“ nebo výluky pro přepravu osob nejsou právnická ozdoba. Mohou rozhodnout o tom, zda pojišťovna při škodě zaplatí, nebo začne hledat důvod, proč plnění omezit.
Krytí od Uberu nenahrazuje zákonnou pojistku
Uber pro své partnery poskytuje doplňkové pojištění, to ale nenahrazuje povinné ručení sjednané k vozidlu. Jde o dvě odlišné věci a jejich zaměnění může řidiče dostat do nepříjemné mezery v ochraně.
Doplňkové krytí Uberu platí od okamžiku přijetí objednávky až do dokončení jízdy a pokračuje ještě 15 minut poté. Nejde tedy o univerzální pojistku pro celý den, každou cestu ani všechny situace spojené s provozem automobilu. Základní povinnost provozovatele vozidla trvá bez ohledu na to, zda je aplikace právě zapnutá, zda řidič čeká na objednávku nebo zda cestující sedí na zadním sedadle.
U Boltu je třeba stejným způsobem oddělit fungování platformy od povinného ručení. To, že řidič získává objednávky prostřednictvím aplikace, neznamená, že platforma automaticky řeší zákonné pojištění jeho vozu. Povinné ručení musí odpovídat konkrétnímu vozidlu, provozovateli a způsobu používání.
Před první jízdou je proto dobré projít tři věci: kdo je provozovatelem auta, zda je ve smlouvě uvedené taxi nebo komerční využití a jestli případné havarijní pojištění taxislužbu připouští. Řidič, který tyto údaje zkontroluje dřív, než vyjede pro prvního cestujícího, si ušetří přesně ten druh překvapení, který se objevuje až ve chvíli, kdy už je pozdě něco opravovat.
