Krabička s jídlem se mi při rozvozu převážela přes celé město sotva pár minut. Stačila by ale jedna nepozornost, mokrá tramvajová kolej nebo řidič, který nedá přednost, a řešil bych škodu za desítky či stovky tisíc korun. Právě tehdy se ukáže, jestli povinné ručení opravdu odpovídá tomu, k čemu vozidlo používám.
U auta, motocyklu nebo některých elektrických koloběžek nestačí vědět, že mají sjednané pojištění. Při rozvozu jídla je podstatné i to, zda smlouva připouští podnikatelské využití a rozvoz zboží. Běžné soukromé ježdění a každodenní kurýrní služba nejsou stejná situace.
Rozvoz není cesta na nákup
Od 1. dubna 2024 platí zákon č. 30/2024 Sb. a povinné ručení se vztahuje také na vozidla používaná k podnikání a rozvozu jídla. Povinnost tedy nezmizí jen proto, že auto vlastní kurýr, restaurace nebo někdo, kdo si přivydělává několika směnami týdně.
Rozhodující je provoz vozidla. Jakmile s ním pravidelně vozím objednávky zákazníkům, používám ho k výdělečné činnosti. To je informace, kterou bych pojišťovně nebo zprostředkovateli řekl přímo, ne až ve chvíli, kdy se stane nehoda.
Ve smlouvě bych hledal výslovné potvrzení, že pojištění akceptuje podnikatelské použití a rozvoz zboží. Pokud je vozidlo pojištěné pouze pro soukromé účely, může nastat problém při posuzování pojistné události. Nejde jen o formalitu v kolonce. Pojišťovna potřebuje znát způsob, jakým se vozidlo skutečně používá.
Tohle je okamžik, kdy se vyplatí položit konkrétní otázku: „Platí moje povinné ručení i při rozvozu jídla za úplatu?“ Odpověď bych si nechal potvrdit písemně a uložil spolu s pojistnou smlouvou. Paměť na telefonát bývá po nehodě stejně spolehlivá jako papírový sáček v prudkém dešti.
Kolik musí pojištění pokrýt
Minimální limit pojistného plnění činí 50 milionů korun na újmu na zdraví a 50 milionů korun na škody na majetku. Tyto limity platí bez ohledu na počet poškozených.
Na první pohled mohou působit vysokým dojmem. Při běžném ťuknutí na parkovišti se k nim člověk ani nepřiblíží. Jenže nehoda kurýra se může odehrát v hustém provozu, u přechodu nebo na křižovatce. Zranění několika lidí a poškození více vozidel dokážou účet rychle nafouknout.
Minimální zákonný limit je proto základ, ne automatická známka dobře nastaveného pojištění. U firemního nebo intenzivně využívaného vozidla bych si ověřil také možnosti vyššího limitu. Neřeší sice škodu na vlastním autě, ale může snížit riziko, že po vyčerpání krytí zůstane část nákladů na viníkovi.
Povinné ručení však nefunguje jako univerzální ochrana všeho, co mám při rozvozu u sebe. Nekryje škodu na vlastním vozidle, přepravovaném jídle ani vybavení kurýra. Rozbité auto, zničené termotašky nebo jídlo, které po nehodě dorazí místo zákazníka na vozovku, jsou jiný typ problému.
Co povinné ručení nezaplatí
Když při nehodě poškodím cizí auto, řeší se škoda z povinného ručení. Když ale poškodím vlastní vůz, musím hledat jiné pojištění nebo nést náklady sám. Stejně tak povinné ručení nenahradí cenu objednávky, kterou vezu, ani elektroniku a další vybavení používané při práci.
Právě tady se často pletou různé druhy pojištění. Povinné ručení chrání především poškozené osoby a jejich majetek. Nechrání automaticky můj pracovní nástroj ani věci, které převážím.
U dražšího auta bych proto vedle povinného ručení řešil i pojištění vlastního vozidla. U vybavení a přepravovaného zboží záleží na konkrétní smlouvě a podmínkách podnikání. Nic z toho ale nenahrazuje kontrolu samotného povinného ručení.
Auto půjčené od restaurace
Jiná situace nastává, když rozvážím ve vozidle, které mi nepatří. Může jít o auto restaurace, partnerské firmy nebo jiné osoby. V takovém případě bych si zjistil, kdo je pojistníkem, kdo vozidlo provozuje a zda je ve smlouvě uvedené použití k rozvozu zboží.
Nestačí spoléhat na větu, že „auto je přece pojištěné“. Potřeboval bych znát rozsah pojištění a podmínky, které se vztahují na řidiče i způsob provozu. Pokud se kolem toho všichni začnou ptát až po nehodě, bývá pozdě.
U služebního vozidla bych si nechal předat alespoň základní údaje o pojištění a postup při škodní události. U vlastního auta bych smlouvu prošel ještě před první směnou. Rozvoz není jen přesun z bodu A do bodu B; mění se frekvence jízd, účel používání i riziko provozu.
Zelená karta už není při jízdě po Česku nutností
Od 1. října 2024 se v Česku povinné ručení ověřuje online. Při běžné jízdě po tuzemsku proto není nutné vozit zelenou kartu.
To ale neznamená, že mohu vyjet bez sjednaného pojištění. Online kontrola pouze zjednodušuje ověření. Smlouva musí být skutečně platná a vozidlo v ní musí odpovídat realitě, včetně podnikatelského využití.
Při cestě do zahraničí bych si podmínky ověřil předem a zelenou kartu měl k dispozici podle pravidel cílové země. U rozvozových služeb, které zasahují za hranice, se vyplatí řešit také územní rozsah pojištění, ne jen cenu smlouvy.
Když rozvážím na elektrokoloběžce
U elektrokoloběžek se povinnost pojištění netýká automaticky každého stroje. Vzniká mimo jiné při konstrukční rychlosti nad 25 kilometrů za hodinu, nebo u koloběžky s hmotností nad 25 kilogramů a rychlostí nad 14 kilometrů za hodinu.
U těchto vozidel bych se nespoléhal na označení z reklamy ani na vlastní odhad, že jde „jen o koloběžku“. Rozhodující mohou být technické parametry konkrétního modelu. Pokud kurýr používá výkonnější nebo těžší stroj, měl by si ověřit, zda na něj povinnost dopadá a jak se pojištění sjednává.
Při rozvozu navíc hraje roli způsob používání stejně jako u auta. Koloběžka používaná k podnikání není ve stejné situaci jako stroj na občasnou cestu do parku. Do smluvních podmínek bych se podíval dřív, než na řídítka připevním držák telefonu a vyrazím na první objednávku.
Cena nepojištěného provozu
Nechat pojištění propadnout se nevyplatí ani při krátké pauze mezi smlouvami. Za nepojištěné osobní auto se v roce 2026 platí České kanceláři pojistitelů příspěvek přibližně 51 až 109 korun za každý den podle objemu motoru. U motocyklů jde přibližně o 6 až 32 korun denně.
Denní částka může vypadat jako drobnost. Při několika týdnech nebo měsících ale narůstá, a to bez jediné nehody. Pokud navíc v nepojištěném vozidle způsobím škodu, finanční následky mohou být mnohem tvrdší než samotný příspěvek za každý den.
Před začátkem rozvozové práce bych si proto zkontroloval datum počátku pojištění, správnou registrační značku, typ vozidla i účel používání. U nově sjednané smlouvy bych nečekal, že všechno vyřeší automaticky systém nebo aplikace.
Mně osobně dává největší smysl vyřídit tuhle kontrolu ve chvíli, kdy ještě nikam nespěchám. Deset minut nad smlouvou je snesitelných. Telefonát po nehodě, kdy vedle auta chladne rozlitá polévka a zákazník čeká na večeři, už podstatně méně.
