Když Petr při cestě za zákazníkem nešťastně odbočoval z parkoviště, zahlédl cyklistu pozdě. Prudce zabrzdil, ale nárazníkem zachytil vedle stojící vůz. Nikomu se nic nestalo, škoda na druhém autě však nebyla malá. Petr měl u sebe doklady ke služebnímu vozu, nehodu nahlásil a předpokládal, že tím jeho starosti končí. O povinném ručení se přece stará firma.
V tom měl pravdu. Jenže otázka, co přesně pojištění pokryje a co může zaměstnavatel později požadovat po něm, už tak jednoduchá není. U služebního auta se totiž potkávají pravidla silničního provozu, pojistná smlouva a pracovněprávní odpovědnost. Stačí přehlédnout jediný detail a z běžné nehody je nepříjemné papírování.
Povinné ručení sjednává a zajišťuje provozovatel vozidla, nikoli zaměstnanec, který služební auto právě řídí. V praxi jím bývá firma, podnikatel nebo jiný subjekt uvedený jako provozovatel. Zaměstnanec tedy obvykle neřeší, u které pojišťovny je vůz pojištěný, ani sám neuzavírá smlouvu. Za volantem ale pořád odpovídá za způsob jízdy a za to, že vozidlo používá podle pokynů zaměstnavatele.
Zákonné minimum od 1. dubna 2024 činí 50 milionů korun na újmu na zdraví nebo usmrcení každého poškozeného a 50 milionů korun na majetkové škody celkem. Jde o hranici, pod kterou se povinné ručení dostat nesmí. U firemních aut s častým provozem, vyšší hodnotou převáženého majetku nebo jízdami do zahraničí ale nemusí být minimální limit nejrozumnější volbou. Vážná nehoda dokáže limit vyčerpat překvapivě rychle, zejména když se kromě poškozených aut řeší také újma na zdraví, ušlý příjem nebo další náklady.
Řidič služebního vozu nemusí od 1. října 2024 vozit u sebe zelenou kartu. V České republice se pojištění ověřuje v online evidenci. To je praktické hlavně při běžné silniční kontrole, neznamená to však, že lze ignorovat stav vozidla nebo pravidla firmy. Před delší cestou se vyplatí vědět, komu hlásit nehodu, kde jsou doklady k autu a zda má zaměstnavatel vlastní postup pro řešení škod. Pět minut strávených touto kontrolou může později ušetřit několik telefonátů.
Povinné ručení kryje škodu, kterou provozem vozidla způsobíte někomu jinému. Nekryje automaticky škodu na samotném služebním autě. Když tedy zaměstnanec při couvání poškodí firemní dodávku o sloupek, povinné ručení z této pojistky opravu firemního vozu neuhradí. Na škody na vlastním vozidle slouží havarijní pojištění, případně je firma nese sama podle toho, jak má nastavené interní procesy.
Právě tady se často ukáže rozdíl mezi pojištěním auta a pojištěním zaměstnance. Pojištění odpovědnosti zaměstnance by mělo výslovně zahrnovat řízení služebního vozidla. Obecná pojistka odpovědnosti nemusí takové použití pokrývat, takže zaměstnanec může mít pocit, že je chráněný, a teprve po nehodě zjistí, že řízení auta z pojistných podmínek vypadlo. Kontrola smlouvy proto není zbytečná formalita. Hledejte konkrétní zmínku o služebním nebo motorovém vozidle, případně si nechte od pojišťovny potvrdit, jaké situace smlouva skutečně zahrnuje.
Když zaměstnanec způsobí při práci škodu z nedbalosti, může po něm zaměstnavatel požadovat náhradu nejvýše do 4,5násobku jeho průměrného měsíčního výdělku. Tento limit se týká odpovědnosti za škodu způsobenou z nedbalosti. Nejde tedy o automatickou částku, kterou by firma mohla zaměstnanci naúčtovat po každém škrábanci. Posuzuje se, co se stalo, zda zaměstnanec porušil povinnost a zda mezi jeho jednáním a škodou existuje souvislost.
Jiná situace může nastat při úmyslném jednání, pod vlivem alkoholu nebo při dalších závažných okolnostech. Tam se ochrana zaměstnance nemusí uplatnit stejným způsobem. Velký rozdíl udělá i to, zda řidič auto používal povoleným způsobem. Cesta za klientem je něco jiného než soukromý výlet bez vědomí firmy, stejně jako běžná opatrná jízda není totéž co vědomé riskování. Firemní směrnice proto nejsou jen složka v počítači, na kterou se nikdo nepodívá, dokud se něco nestane.
Po nehodě je nejrozumnější nejdřív zajistit bezpečí, podle okolností přivolat pomoc a postupovat podle pravidel pro řešení dopravní nehody. Zaměstnavatele informujte co nejdříve a nechte si říct, zda má vlastní kontaktní místo pro pojišťovnu nebo asistenční službu. Bez souhlasu firmy nepřiznávejte vinu nad rámec toho, co je zřejmé, ani neslibujte poškozenému úhradu z vlastní kapsy. Fotografie místa, poškození a dopravní situace mohou později objasnit průběh události lépe než vzpomínka, která se po několika hodinách začne rozpadat jako mokrý papír.
Rozumné je také zjistit, kdo je u konkrétního auta provozovatelem, jaké jsou limity povinného ručení, zda se sjednalo havarijní pojištění a jak firma řeší spoluúčast. U více vozidel se podmínky nemusí shodovat. Osobní automobil může mít jinou smlouvu než dodávka, kterou zaměstnanci používají na dlouhých trasách. Stejně tak se může lišit rozsah povoleného soukromého používání nebo okruh řidičů.
Od 1. ledna 2026 se sazby příspěvku do garančního fondu za provoz bez pojištění zvýšily v průměru přibližně o 30 procent. Pro řidiče služebního auta to není důvod kontrolovat pojištění na vlastní pěst místo firmy, ale další připomínka, že nepojištěné vozidlo není drobná administrativní chyba. Před převzetím auta je rozumné ověřit, že má platné pojištění a že údaje ve firemní evidenci odpovídají skutečnému vozu.
Největší klid přináší jasná dohoda ještě před první jízdou: kdo hlásí škodu, které číslo volat, co kryje povinné ručení, co havarijní pojištění a jak se řeší odpovědnost zaměstnance. Pak řidič nemusí při každé nehodě lovit informace z e-mailů, zatímco před ním blikají výstražná světla a za zády se tvoří kolona.
