Za tuning neexistuje žádný zákonný pevný příplatek k povinnému ručení. Přesto může majitel upraveného auta zaplatit výrazně víc než řidič stejného modelu v sériovém provedení. Rozhoduje totiž pojišťovna, její cenový model a hlavně to, co úpravy udělaly s parametry vozu i jeho právním statusem.
To je první rozpor, který se kolem tuningových aut často ztrácí. Řidič si může myslet, že za širší kola, sportovní podvozek nebo upravený výfuk automaticky dostane od pojišťovny zvláštní sazbu. Takové pravidlo ale neexistuje. Pojišťovna si cenu stanovuje podle vlastních parametrů a tuning posuzuje nepřímo – třeba prostřednictvím výkonu motoru, značky, stáří vozidla nebo dalších údajů, které používá při kalkulaci.
Vyšší výkon přitom není kosmetická změna v kolonce technického průkazu. Silnější motor může znamenat jiné rizikové hodnocení, protože pojišťovna počítá s automobilem, který dokáže jezdit rychleji a jehož provoz může být náročnější. Neznamená to, že každé zvýšení výkonu automaticky zdraží smlouvu o konkrétní částku. Znamená to ale, že upravený motor se do výsledné ceny může promítnout mnohem zřetelněji než například změna barvy karoserie.
A právě tady začíná prostor pro otázky. Ví pojišťovna o úpravách? Odpovídají údaje v dokladech skutečnému stavu? Byl zásah schválený a zapsaný tak, jak má být? U auta, které vypadá jako závodní speciál, ale v dokumentech stále figuruje jako běžný sériový vůz, nejde jen o estetický nesoulad. Při nehodě může jít o problém s technickou způsobilostí a následně i s penězi.
Cena povinného ručení se navíc neopírá pouze o tuning. Pojišťovna musí při stanovení pojistného zohlednit škodní průběh nejméně za pět a nejvýše za dvacet let. Řidič s dlouhou historií bez nehody tak může získat výrazné zvýhodnění, které dopad některých úprav zmírní. Naopak časté škody mohou cenu zvýšit i u auta bez jediného sportovního doplňku. Tuning tedy nemusí být hlavní položkou výsledné sazby, přestože na něj při sjednávání smlouvy všichni upírají pozornost.
Je to podobné jako u rozpočtu na přestavbu bytu: nápadná kuchyňská linka přitáhne oči, ale konečnou částku často určují méně viditelné položky. U povinného ručení mezi ně patří právě škodní průběh, výkon, značka a stáří vozu. Dvě upravená auta mohou mít na první pohled podobný vzhled, ale jejich pojistné se může lišit podle toho, jakou mají historii a jak pojišťovna vyhodnotí jejich riziko.
Nejcitlivějším bodem zůstává soulad skutečného stavu s doklady. Úprava musí odpovídat údajům v dokumentech a schválenému technickému stavu vozidla. Jestliže se například výkon motoru zvýší, ale příslušná změna není řádně zachycena, vzniká rozdíl mezi autem, které pojišťovna hodnotila, a autem, které skutečně vyjelo na silnici. Stejný problém může vzniknout u konstrukčních změn nebo technických zásahů, které nebyly schváleny.
Po nehodě pak pojišťovna neřeší pouze to, kolik stojí oprava cizího nárazníku. Zkoumá také okolnosti události a technický stav vozidla. Regres může požadovat tehdy, pokud byla příčinou nehody neschválená technická způsobilost nebo nevyhovující konstrukce či stav auta. V praxi to může znamenat, že pojišťovna nejprve uhradí škodu poškozenému, ale následně bude část peněz vymáhat po viníkovi.
To je podstatně tvrdší následek než běžné zdražení pojistky. Vyšší roční platba se dá naplánovat. Regres po vážné nehodě může představovat částku, která se s domácím rozpočtem vůbec nepotká. Neschválené úpravy proto nejsou jen otázkou toho, zda auto projde kontrolou nebo zda si ho všimne policejní hlídka. Mohou změnit i finanční riziko spojené s každou jízdou.
Majitelé tuningových vozů někdy argumentují tím, že povinné ručení se vztahuje na škody způsobené druhým, a proto na vybavení jejich auta tolik nezáleží. To je jen část obrazu. Hodnota vlastních kol, nárazníků nebo upraveného motoru skutečně není hlavním předmětem povinného ručení, protože tento produkt slouží k úhradě škod způsobených provozem vozidla jiným osobám. Technický stav vozu ale může hrát roli při posuzování příčiny nehody. Vlastní investice se tak do pojistného nemusí propsat přímo, zatímco nelegální nebo nevhodná úprava může otevřít mnohem závažnější spor.
Od 1. dubna 2024 navíc platí nová zákonná úprava, podle níž musí povinné ručení nabídnout minimální limit 50 milionů korun na újmu na zdraví a 50 milionů korun na majetkovou škodu. Jde o základní hranici, ne o zvláštní ochranu pro tuningová auta. U silně upraveného vozu se ale otázka dostatečného limitu nabízí ještě naléhavěji: nehoda při vyšší rychlosti může znamenat škody na několika vozidlech, dlouhodobou újmu na zdraví nebo kombinaci obojího.
Při sjednávání smlouvy proto nedává smysl ptát se jen na nejnižší cenu. Přesnější otázka zní: jaké údaje o autě pojišťovna skutečně používá a co se stane, když se v dokumentech liší od reality? Rozdíl mezi sériovým vozem a automobilem s upraveným motorem nemusí být na pojistce rozepsaný jako samostatný „tuningový příplatek“. Může se schovat v celkovém vyhodnocení rizika. A pokud se neschválená úprava objeví až ve spise po nehodě, nebude už hlavním tématem sazba na další rok, ale odpovědnost za škodu, která může převýšit cenu celého auta.
