Dva lidé si pořídí auto společně. Jeden ho používá každý den, druhý přispěl penězi a vůz využívá hlavně o víkendech. Oba jsou spoluvlastníci, ale povinné ručení se přesto neřídí jednoduše tím, kdo vlastní jak velkou část auta. Rozhodující otázka zní jinak: kdo je u vozidla vedený jako provozovatel?
Právě tady vzniká nejvíc zmatků. Spoluvlastnictví svádí k představě, že každý vlastník musí mít vlastní pojistku nebo že se pojistné automaticky rozdělí podle podílů. Tak to nefunguje. U registrovaného vozidla je od 1. dubna 2024 za zajištění povinného ručení odpovědný provozovatel vozidla. Povinnost tedy neleží automaticky na každém spoluvlastníkovi.
To ale neznamená, že se ostatní spoluvlastníci mohou o pojištění úplně přestat zajímat. Když se mezi sebou domluvíte, že pojistné bude hradit druhý vlastník, ničemu to nebrání. Navenek však musí být jasné, kdo je provozovatelem a kdo má povinnost zajistit, aby auto pojištěné skutečně bylo. Pojistná smlouva proto musí obsahovat identifikaci provozovatele vozidla.
Představte si to jako společný byt. Na jeho údržbě se můžete finančně podílet různě, ale vůči určitému úřadu nebo dodavateli musí být zřejmé, kdo je kontaktní osobou. U auta je tou podstatnou osobou pro povinné ručení provozovatel uvedený v evidenci, ne automaticky všichni lidé zapsaní jako vlastníci.
Když tedy dva lidé vlastní jedno auto, obvykle jim stačí jediná pojistná smlouva. Několik samostatných povinných ručení pro tentýž vůz není potřeba. Ve smlouvě musí správně figurovat provozovatel a údaje o vozidle musí odpovídat skutečnosti. Pokud se provozovatel změní, není rozumné nechat smlouvu běžet se starými údaji a doufat, že si toho nikdo nevšimne. Změnu je třeba řešit s pojišťovnou tak, aby dokumentace odpovídala zápisu u vozidla.
Kdo bude pojistné posílat, je věcí dohody mezi spoluvlastníky. Jeden může smlouvu sjednat a druhý mu pravidelně přispívat. Můžete se také domluvit, že platbu bude mít na starosti ten, kdo auto používá nejčastěji. Taková dohoda však nemění odpovědnost provozovatele. Jestliže pojistné nebude uhrazené a pojištění zanikne, problém se bude týkat především osoby, která má povinnost pojištění zajistit.
U registrovaného auta navíc povinnost trvá po celou dobu registrace. Nestačí tedy říct, že vozidlo několik měsíců stojí před domem a nikdo s ním nejezdí. Auto může být zaprášené, mít vybitou baterii a zabírat polovinu garáže, ale pokud zůstává registrované, povinné ručení se tím samo od sebe neruší.
Výjimka se týká dočasně vyřazeného vozidla. U registrovaného auta, které je dočasně vyřazené z provozu, se povinné ručení nemusí platit, pokud je umístěné mimo veřejně přístupné místo a zároveň jsou provedená opatření, která brání jeho provozu. Nestačí tedy jen přestat jezdit a odložit klíčky do šuplíku. Rozhodující je splnění podmínek spojených s vyřazením a zabezpečením auta.
Kdo nechá pojištění propadnout, tomu může vzniknout povinnost zaplatit České kanceláři pojistitelů příspěvek za každý den bez pojištění. U osobního auta aktuálně činí 51 korun denně do objemu motoru 1 350 cm³, 61 korun denně do 1 850 cm³ a 109 korun denně nad 2 500 cm³. Nejde o pokutu, kterou by automaticky posílala pojišťovna, ale o zákonný příspěvek za dobu, kdy vozidlo nemělo potřebné pojištění.
Částka může na první pohled působit snesitelně, jenže několik týdnů nebo měsíců ji dokáže rychle navýšit. U většího motoru se každý další den počítá výrazněji. Právě u spoluvlastnictví se přitom snadno stane, že jeden čeká, až pojištění vyřeší druhý. Auto stojí, nikdo ho nepoužívá a problém se odkládá. Evidence ale podobnou domácí dohodu nezná.
Pokud Česká kancelář pojistitelů provozovatele zapsaného v registru vyzve k úhradě, musí mu dát nejméně 30 dní. Neznamená to ale, že je dobré výzvu ignorovat nebo ji odložit mezi nevyřízenou poštu. Když máte za to, že bylo auto pojištěné, dočasně vyřazené nebo že údaje v registru neodpovídají skutečnosti, je potřeba situaci řešit a doložit příslušné informace. Jestliže provozovatel zapsaný v registru nebude vyzván do jednoho roku, povinnost příspěvku zaniká.
Praktická potíž se objevuje také při změně vlastnictví. Jeden spoluvlastník může svůj podíl převést na druhého, případně se může změnit osoba, která auto fakticky provozuje. V takové chvíli nestačí sledovat jen kupní nebo darovací smlouvu. Zkontrolujte také zápis provozovatele a údaje na pojistné smlouvě. Pár minut věnovaných kontrole je příjemnější než pozdější pátrání po tom, kdo měl v daném období pojištění zajistit.
Spoluvlastnictví může mít ještě jeden praktický dopad. Jednou pojistnou smlouvou lze pojistit více vozidel, pokud mají stejného vlastníka nebo provozovatele. Kdo má například několik aut vedených na stejnou osobu, nemusí automaticky řešit každé vozidlo úplně odděleně. Konkrétní nastavení smlouvy ale musí odpovídat údajům o všech pojištěných autech a provozovatelích.
Nejčistší postup je proto jednoduchý: nejdřív si mezi sebou ujasněte, kdo je provozovatelem, potom zkontrolujte, že tato osoba figuruje správně v pojistné smlouvě, a nakonec si nastavte, kdo bude pojistné fakticky hradit. Vlastnické podíly mohou být různé, ale auto nemůže zůstat bez jasně určené odpovědnosti jen proto, že se na něm podílí více lidí.
