Představme si dvě téměř stejná auta zaparkovaná ve stejné ulici v Plzni. Jedno patří zkušenému řidiči s dlouhou bezeškodní historií, druhé čerstvému absolventovi autoškoly. Na první pohled se liší jen registrační značkou a věkem majitele. Při sjednávání povinného ručení však může mezi jejich nabídkami vzniknout citelný rozdíl.
V Plzeňském kraji činilo průměrné povinné ručení v roce 2026 celkem 4 348 korun ročně. Celorepublikový průměr byl ve stejném období 4 612 korun, zatímco medián dosáhl 4 157 korun. Průměrné pojistné se přitom meziročně zvýšilo o 3,6 procenta. Čísla napovídají, že Plzeňsko patří mezi levnější regiony, zároveň ale neříkají, kolik zaplatí konkrétní motorista.
Rozdíl mezi průměrem a skutečnou nabídkou je u pojištění běžný. Pojišťovna nepočítá jen s adresou a typem auta. Do kalkulace vstupuje několik údajů, které se navzájem násobí. Stejný vůz proto může mít pro mladého řidiče úplně jinou cenu než pro člověka, který jezdí desítky let bez nehody.
Plzeň pomáhá, motor může cenu rychle zvýšit
Místo bydliště pojišťovny sledují kvůli rozdílnému riziku škod. Ve velkých městech bývá hustší provoz, více křižovatek i zaparkovaných vozidel, a tím také více příležitostí k nehodě. Plzeňský kraj vychází v průměru levněji než Praha, kde se průměrné roční pojistné pohybuje přibližně kolem 8 553 korun. Rozdíl tedy není způsobený jen cenovou strategií pojišťoven, ale také odlišným provozním prostředím.
Samotná Plzeň ovšem není jeden homogenní tarif. Nabídku může ovlivnit konkrétní bydliště, způsob používání vozidla nebo to, zda auto slouží především k cestám po městě, nebo pravidelně absolvuje delší trasy. Při vyplňování kalkulace se proto vyplatí uvádět přesné údaje. Záměrně uvedená nižší frekvence jízd může sice na obrazovce vypadat lákavě, při řešení škody však může přinést zbytečné komplikace.
Velkou roli hraje objem motoru. U osobního auta s motorem do 1,2 litru vycházelo průměrné roční povinné ručení na 3 782 korun. U vozů s objemem 2,9 až 3,0 litru to bylo 6 108 korun. Rozdíl představuje zhruba 60 procent. Nejde přitom o drobnost, kterou by vyvážil samotný fakt, že obě auta mohou jezdit stejnou rychlostí a být podobně stará.
Objem motoru se v ceně promítá jako jeden z ukazatelů výkonu a možného rozsahu škody. Větší motor často souvisí s těžším nebo výkonnějším vozem, který může při nehodě způsobit nákladnější poškození. Pojišťovna zároveň pracuje s celým profilem vozidla, nikoli s jediným číslem z technického průkazu.
U ojetiny proto nemusí být nízká pořizovací cena zárukou levného pojištění. Starší vůz s velkým motorem může vyjít na povinném ručení dráž než novější malé auto. Při výběru auta je snadné sledovat spotřebu, servis a cenu pneumatik, ale pojistné se do dlouhodobých nákladů počítá také. U silného motoru se rozdíl opakuje každý rok.
Na cenu působí také věk a zkušenosti řidiče. Mladí motoristé obvykle nemají vytvořenou bezeškodní historii, zatímco řidiči s delším obdobím bez nehody mohou získat bonus. Pojišťovny přihlížejí k předchozím škodám a k tomu, jak dlouho klient řídí bez pojistné události. Jeden rok navíc proto nemusí znamenat zásadní změnu, ale delší historie se v kalkulaci postupně projevit může.
Důležitá bývá i osoba, která je jako hlavní řidič uvedená ve smlouvě. Připsat auto na zkušenějšího člena rodiny jen kvůli nižší ceně nemusí odpovídat skutečnému používání. Jestliže vůz ve skutečnosti pravidelně řídí někdo jiný, údaje ve smlouvě už nemusí přesně popisovat riziko, podle něhož byla nabídka vypočtena.
Limity, způsob sjednání a sankce za mezeru v pojištění
Povinné ručení není jen otázkou ceny, ale také výše ochrany. Od 1. dubna 2024 platí zákonné minimum 50 milionů korun za újmu na zdraví a 50 milionů korun za škody na majetku. Vyšší limity mohou roční pojistné zvýšit, přestože rozdíl v platbě nemusí být ve srovnání s možnými následky vysoké škody zásadní.
Při nehodě se mohou náklady vyšplhat vysoko nejen kvůli opravě automobilu. Do hry vstupuje léčba, dlouhodobé následky, ušlý příjem nebo škody na více vozidlech a majetku. Zákonné minimum poskytuje základní ochranu, ale řidič dražšího auta nebo člověk, který často cestuje po dálnicích, může při volbě limitu uvažovat opatrněji než někdo, kdo auto používá jen občas.
Cenu ovlivní i způsob placení. Roční úhrada může vyjít jinak než rozdělení částky do několika splátek, protože pojišťovna v jednotlivých variantách zohledňuje administrativu a platební riziko. Rozdíl v nabídce může vzniknout rovněž podle toho, zda klient smlouvu uzavírá přímo, online, nebo prostřednictvím poradce. Neexistuje ale jedno pravidlo, podle něhož by byl vždy nejlevnější stejný způsob.
Výsledná částka se může změnit také při sjednání připojištění. K povinnému ručení lze v některých případech přidat například pojištění skel, střetu se zvěří, asistenčních služeb nebo pojištění právní ochrany. Takové doplňky rozšiřují rozsah smlouvy, zároveň se však promítnou do pojistného. Řidič, který chce porovnávat nabídky, by proto měl sledovat nejen konečnou cenu, ale i to, co v ní skutečně je.
Zvláštní pozornost si zaslouží období, kdy auto nemá sjednané povinné ručení. Od změny vyhlášky v roce 2025 se za nepojištěné osobní vozidlo platí denní sazba podle objemu motoru, která se pohybuje od 51 do 109 korun. U auta s objemem nad 2 500 kubických centimetrů činí 109 korun denně. Krátká mezera tak nemusí vypadat hrozivě, při delším odstavení se ale částka rychle nasčítá.
Kdo auto delší dobu nepoužívá, neměl by jen přestat posílat platby. Povinné ručení se váže k provozu vozidla a případné řešení je třeba nastavit správným administrativním postupem. Jinak může levná snaha ušetřit skončit poplatkem za každý den bez pojištění.
Při porovnávání nabídek v Plzni je proto užitečné zadat stejné údaje do více kalkulací: stejný roční nájezd, stejného hlavního řidiče, shodné limity i totožné informace o historii škod. Teprve potom je vidět, zda je rozdíl způsoben regionem, motorem, rozsahem krytí, nebo obchodní nabídkou konkrétní pojišťovny. Cena 4 348 korun odpovídající krajskému průměru může být pro jednoho řidiče realistická, pro majitele silného vozu bez bonusu ale vůbec nemusí sloužit jako užitečný odhad.
