Představte si, že na podzim odstavíte staré auto za domem. Nejezdí, technická kontrola pomalu končí a vy si říkáte, že povinné ručení zrušíte, protože vůz stejně několik měsíců nevyjede. Jenže auto dál zůstane vedené v registru a bez pojištění. O několik měsíců později přijde dopis od České kanceláře pojistitelů, zkráceně ČKP, s částkou k úhradě. Nejde o pokutu za rychlou jízdu ani o nové pojistné. Jde o příspěvek nepojištěných do garančního fondu.
Smyslem tohoto systému je pokrýt škody, které způsobí vozidlo bez povinného ručení, případně vozidlo, jehož viníka se nepodaří zjistit. Když takové auto někoho srazí nebo poškodí cizí majetek, poškozený nemá zůstat bez náhrady jen proto, že viník pojištění neměl. Garanční fond spravuje ČKP a peníze do něj plynou mimo jiné právě od provozovatelů nepojištěných vozidel.
Příspěvek ale není náhradou za povinné ručení. Když ho zaplatíte, auto tím zpětně nepojistíte a nezískáte ochranu pro případ nehody. Je to částka za období, během kterého vozidlo mělo být pojištěné, ale nebylo.
Výpočet je na papíře jednoduchý: počet dnů bez povinného ručení se vynásobí denní sazbou podle druhu vozidla. Rozhoduje tedy nejen délka nepojištěného období, ale také to, zda jde například o osobní automobil, motocykl, nákladní vozidlo nebo jiný typ. K vypočtenému příspěvku se připočítávají náklady spojené s uplatněním výzvy.
Právě počet dnů bývá pro majitele nepříjemným překvapením. Týden nebo dva se mohou zdát jako drobná mezera mezi dvěma smlouvami, jenže sazba se násobí každým jednotlivým dnem. Auto přitom nemusí stát na silnici a nemusí být právě používané. Jestliže zůstává evidované v registru a trvá u něj povinnost pojištění, samotné odstavení na dvoře nebo v garáži obvykle nestačí.
Od 1. ledna 2026 platí nová úprava sazeb podle vyhlášky č. 458/2025 Sb. Sazby byly přepočteny a průměrně vzrostly asi o 30 procent. Přesná částka se proto odvíjí od kategorie konkrétního vozidla a od počtu dnů, které systém vyhodnotí jako nepojištěné. Starší výpočty nebo částky, které člověk najde v dřívější korespondenci, nemusí odpovídat současným sazbám.
Změna se týká také elektrických a hybridních vozidel. Od roku 2026 pro ně existují samostatné sazby rozdělené podle výkonu. Tabulka pracuje mimo jiné s kategoriemi do 2 kW, od 2 do 30 kW, od 30 do 40 kW nebo od 40 do 55 kW a pokračuje dalšími pásmy. U těchto aut tedy nestačí řídit se sazbou pro běžný osobní automobil. Rozhodující je druh vozidla a u příslušných kategorií také jeho výkon.
ČKP se o nepojištěném vozidle nedozvídá tím, že by někdo obcházel parkoviště a zapisoval si poznávací značky. Vychází z údajů o vozidlech a pojištění. Když zjistí nesoulad, zašle provozovateli písemnou výzvu. Ta musí obsahovat vyčíslení samotného příspěvku i souvisejících nákladů a musí dát k úhradě nejméně 30 dní od doručení.
Dopis proto není dobré odložit do šuplíku. Nejprve si zkontrolujte období, za které ČKP částku požaduje, druh vozidla a sazbu použitou ve výpočtu. Pak porovnejte uvedené dny s tím, kdy skutečně zaniklo nebo vzniklo povinné ručení. Někdy může jít o administrativní chybu, například když pojišťovna změnu nepropsala do evidence tak, jak měla, nebo když se při prodeji vozidla nevyřešil převod provozovatele.
Máte-li k období pojištění doklad, pošlete ho způsobem uvedeným ve výzvě a reagujte v dané lhůtě. Nestačí spoléhat na to, že jste smlouvu uzavřeli po telefonu nebo že vám pojišťovna poslala nabídku. Podstatné je, zda povinné ručení skutečně vzniklo a vztahuje se na konkrétní vozidlo a příslušné dny.
Zvláštní pravidlo platí pro vozidlo evidované v registru. Povinnost uhradit příspěvek zaniká, pokud ČKP provozovatele písemně nevyzve do jednoho roku od vzniku povinnosti. Neznamená to ale, že po roce nepojištěného provozu vše automaticky zmizí. Lhůta se posuzuje ve vztahu k tomu, kdy povinnost vznikla a kdy byla výzva doručena, takže není rozumné čekat s řešením jen proto, že první dopis zatím nepřišel.
Nejčastější problém vzniká po prodeji auta, při dlouhodobé opravě nebo po dočasném vyřazení, které majitel nevyřídil správně. Člověk má pocit, že když vůz nepoužívá, nemůže způsobit škodu. Z pohledu evidence je to ale jiný příběh. Vozidlo může stát nehybně celé léto, zatímco povinnost pojištění běží dál. Samotný neprovoz proto není totéž co řádné vyřazení z evidence.
U prodeje zase nestačí předat klíčky a podepsat smlouvu. Je potřeba pohlídat, kdo je vedený jako provozovatel a kdy přesně se změna promítla v evidenci. Pokud se tak nestane, může výzva dorazit člověku, který už auto dávno nemá. V takové chvíli má smysl doložit prodej a datum převodu, ne jen napsat, že s vozidlem už nejezdí.
Jestliže auto nechcete používat delší dobu, řešením není pouze zrušení pojistky. Musí se vyřešit i jeho status v registru a případné vyřazení podle pravidel, která se na danou situaci vztahují. U krátké mezery mezi smlouvami bývá bezpečnější navázat nové povinné ručení bez jediného dne přerušení. Jeden zapomenutý den se sice tváří nenápadně, v dopise od ČKP už ale dostane přesnou číselnou podobu.
