Když řidič způsobí nehodu, poškozený obvykle čeká, že škodu vyřeší pojišťovna. Řidič za volantem si naopak může myslet, že zaplacené povinné ručení ho před finančními následky ochrání. Oba pohledy mohou být chvíli pravdivé, ale ne vždy současně.
Pojišťovna skutečně uhradí škodu poškozenému, i když nehodu způsobil její klient. Za určitých okolností se však může později obrátit právě na něj a chtít vyplacené peníze zpět. Této situaci se říká regres. Nejde o pokutu ani o automatický následek každé nehody. Vzniká tehdy, když řidič nebo provozovatel poruší konkrétní povinnost a jeho jednání má souvislost se škodou nebo ztíží její řádné vyřízení.
Pojišťovna může chtít celou vyplacenou částku
Největší překvapení bývá v samotné výši regresu. Zákon u těchto případů nestanoví pevný korunový limit, například několik desítek nebo stovek tisíc korun. Pojistitel může požadovat zpět celou částku, kterou za pojištěného vyplatil. Když tedy nehoda způsobí vážná zranění, poškození několika vozidel nebo škodu na majetku většího rozsahu, může se nárok vyšplhat velmi vysoko.
Právě tady se podle mě nejvíc ukazuje rozdíl mezi pojištěním a beztrestností. Povinné ručení má chránit především poškozeného, aby nemusel čekat na peníze od člověka, který třeba nemá dostatek majetku. Neznamená ale, že řidič může usednout za volant opilý, bez oprávnění nebo navzdory zákazu a spoléhat na to, že účet nakonec zaplatí pojišťovna.
Regres se zpravidla neobjeví jako okamžitý požadavek na místě nehody. Nejprve proběhne šetření škody a pojišťovna vyplatí poškozenému náhradu. Teprve potom posuzuje, zda nastal některý ze zákonných důvodů pro požadování peněz zpět. Rozhodující proto nebývá jen samotný výsledek dechové zkoušky nebo fakt, že řidič porušil pravidla, ale také okolnosti nehody a souvislost mezi jeho jednáním a vzniklou škodou.
Alkohol, drogy a odmítnutí zkoušky
Nejznámějším důvodem regresu je řízení pod vlivem alkoholu nebo drog. Jestliže řidič v takovém stavu způsobí škodu, pojišťovna může po něm požadovat náhradu vyplaceného plnění. Stejný problém nastává při odmítnutí dechové nebo drogové zkoušky. Odmítnutí tedy není bezpečná mezera, která by řidiči umožnila vyhnout se následkům zjištění přítomnosti návykové látky.
Člověk může mít pocit, že když policii neposkytne výsledek testu, nebude se mít o co opřít. V praxi tím ale situaci často ještě zhorší. Zákon s odmítnutím zkoušky počítá samostatně a pojišťovna se o tuto okolnost může při regresu opřít.
Do podobné skupiny patří také řízení bez řidičského oprávnění nebo během zákazu řízení. Nezáleží přitom na tom, zda si řidič oprávnění nikdy neudělal, přišel o něj, případně usedl za volant v době, kdy mu to pravomocné rozhodnutí zakazovalo. U všech těchto situací může vzniknout povinnost nahradit pojišťovně peníze vyplacené poškozenému.
Krátce řečeno: nehoda může skončit až pojišťovnou uhrazená, ale pro řidiče teprve začíná.
Problém může mít i provozovatel vozidla
U řízení bez oprávnění, v době zákazu nebo pod vlivem alkoholu či drog se odpovědnost nemusí týkat pouze člověka, který seděl za volantem. Společně s řidičem může odpovídat také provozovatel vozidla. Vyhne se tomu jen tehdy, když prokáže, že jednání řidiče nemohl ovlivnit.
To je důvod, proč nestačí říct, že auto řídil někdo jiný. Majitel nebo provozovatel by měl být schopný vysvětlit, za jakých okolností vozidlo této osobě svěřil a zda mohl vědět, že například nemá platné oprávnění nebo nesmí řídit. Půjčit auto známému není samo o sobě zakázané, ale odpovědnost může vzniknout ve chvíli, kdy provozovatel jeho jednání vědomě umožní nebo mu nedokáže zabránit, přestože k tomu měl možnost.
U běžných rodinných aut bývá hranice ještě méně zřetelná. Klíče kolují mezi partnery, rodiči a dětmi a představa, že každý řidič je pokaždé zkontrolován, působí trochu jako papírově dokonalý, ale v běžném životě těžko proveditelný systém. Právě proto má význam alespoň základní opatrnost při půjčování vozidla.
Úmysl, útěk a ztížené šetření
Regres může hrozit také při úmyslném způsobení škody. Tady nejde o nešťastnou chybu, špatný odhad nebo přehlédnutí dopravní značky. Jestliže někdo škodu způsobí záměrně, nemůže očekávat, že povinné ručení jeho jednání finančně pokryje bez dalšího následku.
Samostatný problém představuje opuštění místa nehody. Řidič může mít strach z trestu, konfliktu nebo ostudy a rozhodne se odjet. Tím však může výrazně ztížit šetření celé události i uplatnění regresu. Stejně nepříjemné následky může mít neohlášení nehody nebo nesplnění povinnosti sepsat záznam, pokud právě tím dojde ke ztížení zjištění okolností nebo vyčíslení nároku.
Odjet z místa nehody bývá intuitivně vnímáno hlavně jako problém vůči policii. Z pohledu pojišťovny ale nejde jen o přestupek či trestný čin. Může jít také o jednání, kvůli kterému nebude možné spolehlivě zjistit, co se stalo, kdo za škodu odpovídá a v jakém rozsahu vznikla.
Technický stav auta není detail na okraji
Regres může vzniknout i tehdy, když byla příčinou škody technická nezpůsobilost nebo neschválený stav vozidla. Ne každá závada automaticky znamená, že řidič bude všechno hradit sám. Podstatné je, zda právě technický stav přispěl ke vzniku škody.
Může jít například o vozidlo, které nesplňuje technické požadavky, nebo o úpravu, jež nebyla schválená a ovlivnila jeho bezpečnost. U staršího auta proto nestačí spoléhat na to, že prošlo nějakou kontrolou nebo že dosud bez problémů jezdilo. Při vážné nehodě se může začít řešit stav brzd, řízení, pneumatik nebo dalších částí, které měly na průběh události vliv.
Když pojišťovna regres uplatní, měl by si řidič pečlivě projít důvod, o který se opírá, popis nehody i výši požadované částky. Samotné oznámení ještě neříká, že je nárok bezchybný. Rozhodující mohou být důkazy o příčině nehody, výsledky šetření, dokumentace k vozidlu i to, zda porušení povinnosti skutečně vedlo ke škodě nebo ztížilo její likvidaci.
Nejhorší strategie bývá dopis ignorovat. Pojišťovna může chtít zpět částku, kterou vyplatila za pojištěného, a bez reakce se prostor pro vysvětlení okolností zbytečně zmenšuje. U vysokých nároků dává smysl nechat si dokumenty posoudit někým, kdo se v pojistném a dopravním právu orientuje, protože rozdíl mezi oprávněným regresním nárokem a přehnaným požadavkem může být finančně zásadní.
