Auto, které po nehodě ujede, může být pryč během několika sekund, ale jediná poznámka svědka někdy rozhodne o tom, zda ho policie vůbec najde. První minuty proto nejsou chvílí pro vztek ani riskantní pronásledování. Je potřeba zajistit bezpečí, zavolat pomoc a zachytit co nejvíc detailů, dokud jsou čerstvé.
Nejdřív zajistěte místo a volejte policii
Ihned volejte policii na číslo 158. Při zranění současně volejte také 155, případně jednotné evropské číslo 112. Operátorovi popište, kde přesně se nehoda stala, co se stalo, zda někdo potřebuje ošetření a kterým směrem ujíždějící auto zmizelo.
Nejdřív se postarejte o vlastní bezpečí a bezpečí ostatních. Jestli vozidlo zůstalo stát na silnici nebo v nepřehledném místě, zapněte výstražná světla. Výstražný trojúhelník umístěte nejméně 50 metrů za vozidlem, na dálnici nejméně 100 metrů. Na rychlé komunikaci přitom nevstupujte do jízdního pruhu jen kvůli fotografii nebo hledání ulomeného dílu. Několik vteřin získaných při pořizování důkazu nestojí za další srážku.
Vozidlo po nehodě nepřemisťujte, jestliže tomu nebrání bezprostřední nebezpečí. Policie potřebuje vidět jeho polohu, rozsah poškození i možné stopy na vozovce. Když je ale auto překážkou nebo hrozí další nehoda, přesuňte ho na bezpečné místo a předtím si, pokud to situace dovolí, vyfoťte jeho polohu ze všech stran.
Co si zapamatovat o ujíždějícím autě
Nejcennější bývá registrační značka, tedy SPZ. Nemusíte si pamatovat celý údaj dokonale. Zapište i neúplnou kombinaci znaků a hned k ní přidejte značku, model, barvu, případně nápadný prvek, jako je poškozený nárazník, střešní nosič nebo výrazná samolepka.
Doplňte směr jízdy, přibližný čas a přesné místo nehody. Pomůže informace o tom, zda auto odbočilo na hlavní silnici, zmizelo směrem k obci nebo pokračovalo na dálnici. Zapisujte bezprostředně. Paměť je v prvních minutách přesvědčivá, ale během půl hodiny dokáže zaměnit šedé auto za stříbrné a pravou odbočku za levou.
Vyhledejte svědky a požádejte je o telefonní číslo. Nestačí věta „někdo to viděl“. Policie potřebuje konkrétní osobu, která může popsat průběh nehody nebo vozidlo. Svědek, který spěchá do práce, možná nebude chtít čekat na místě, ale může předat kontakt a později vypovídat.
Fotografujte poškození, okolí, střepy, části světel, úlomky plastu, stopy pneumatik i značky a orientační body v okolí. Neberte nalezené části do ruky, pokud to není nutné kvůli bezpečnosti. Mohou nést další informace o vozidle. Máte-li v autě palubní kameru, záznam co nejdříve uložte a vytvořte kopii. Totéž platí pro záznam z mobilního telefonu nebo bezpečnostní kamery v okolí.
Kamerové systémy obchodů, čerpacích stanic a domů často přepisují starší záznamy. Policii proto řekněte, kde by se mohl nacházet kamerový záznam, a uveďte přibližný čas. Sami se nepouštějte do vyžadování cizích záznamů nátlakem; důležitější je předat policii přesné místo a čas, aby mohla o zajištění požádat správným postupem.
Nepronásledujte pachatele vlastním autem.
Kdy je přivolání policie povinné
Ujetí viníka není důvod nechat věc být ani tehdy, když na první pohled vznikl jen škrábanec. Policii je nutné přivolat také při poškození zaparkovaného vozidla, svodidel, dopravní značky nebo jiné věci třetí osoby. Typickým případem je auto, které při couvání narazí do zaparkovaného vozu a odjede, aniž by zanechalo kontakt.
Povinné oznámení se týká rovněž nehody, při níž byl někdo zraněn, nebo škody zjevně vyšší než 200 000 korun. Tato hranice platí od 1. července 2025. U poškozeného auta po střetu s ujíždějícím vozidlem přitom nemusí být rozsah škody na první pohled patrný. Náraz může poškodit konstrukční části, senzory nebo upevnění nárazníku, i když karoserie vypadá jen promáčknutá.
Jestli viník ujede a současně dojde ke zranění, situace může mít trestněprávní rozměr. Ujetí od nehody se zraněním může být trestným činem, za který hrozí až pět let odnětí svobody. O právní kvalifikaci rozhodují konkrétní okolnosti, ale pro poškozeného z toho plyne jednoduchý praktický závěr: zranění nebagatelizujte a volejte pomoc i tehdy, když se zprvu zdá malé.
Když máte poškozené zaparkované auto
Než s vozem odjedete, pořiďte fotografie celého auta, detailů poškození a místa, kde stálo. Záběr na okolí může později ukázat, že auto bylo zaparkované jinak, než tvrdí někdo jiný, nebo že poblíž byla kamera či svědek. Pokud jste našli lístek za stěračem, nevyhazujte ho. Může obsahovat kontakt na člověka, který náraz viděl.
Policii sdělte, kdy jste vozidlo zaparkovali a kdy jste poškození zjistili. Rozdíl několika hodin může být pro vyhodnocení kamerových záznamů zásadní. Zapište si také, zda se v okolí pohybovala rozvážková auta, autobusy nebo stavební technika. Není to důkaz samo o sobě, ale může to zúžit okruh vozidel, která místem projížděla.
Po oznámení události informujte pojišťovnu podle podmínek své smlouvy. Připravte si číslo jednací nebo potvrzení od policie, fotografie a seznam předaných informací. S opravou počkejte, dokud nebude poškození zdokumentované a pojišťovna nebude mít jasno v dalším postupu. U malého škrábance může být lákavé vše rychle rozleštit, jenže tím se mohou ztratit stopy laku nebo tvar kontaktu.
Když si nejste jistí registrační značkou
Řekněte policii přesně, co víte, a oddělte jistotu od odhadu. Místo tvrzení „SPZ začínala určitě na dvě“ je užitečnější popsat, že jste zahlédli první dvě číslice, ale zbytek si nejste jistí. Stejně postupujte u barvy a typu vozidla. Za šera může být modrá černá, dodávka zase snadno připomíná větší osobní auto.
Důležitý bývá souhrn drobných údajů: prasklé levé zadní světlo, červený pruh na boku, hlučný výfuk, střešní box nebo náklad vyčnívající z kufru. Jednotlivě nemusejí znamenat mnoho, společně ale mohou odlišit hledané vozidlo od desítek podobných aut.
Nikomu na místě neslibujte, že viníka určitě poznáte, ani si nevytvářejte vlastní verzi průběhu nehody. Policii předejte to, co jste viděli, slyšeli a zaznamenali. Zbytek ať zůstane otázkou pro vyšetřování, ne pro domněnky, které se během dalších hodin začnou tvářit jako vzpomínka.
