O kolik vám po jediné nehodě skutečně zdraží povinné ručení a proč dva řidiči po podobné škodě nemusí dostat stejnou nabídku?
Odpověď začíná u bonusu. Ten představuje slevu za roky bez pojistné události. Po nehodě se může část této slevy odečíst, případně se k základnímu pojistnému přidá malus. Neexistuje však jedna tabulka platná pro všechny pojišťovny, takže samotná věta „přijdete o dva roky bonusu“ ještě neříká, kolik za pojištění příště zaplatíte.
Bonus není trest za každý škrábanec
Pojišťovna obvykle sleduje škodní průběh, tedy zda z vašeho povinného ručení v minulosti hradila škodu. Když se stanete viníkem nehody a pojišťovna poškozenému vyplatí pojistné plnění, může tuto událost započítat do dalšího výpočtu pojistného. Rozhodující tedy nebývá samotná existence nehody v policejním protokolu, ale především její dopad na pojištění a vyplacenou škodu.
Jestliže jste nehodu nezavinili, váš bonus za povinné ručení se kvůli ní zpravidla nesnižuje. Stejně tak nelze automaticky říct, že každé nahlášení události znamená stejný odečet. Záleží na konkrétních podmínkách, typu pojištění a způsobu, jakým pojišťovna škodní historii vyhodnocuje.
Od 1. října 2024 musí pojišťovna při výpočtu povinného ručení zohlednit předchozí škodní průběh. Po nehodě proto může pojistné zvýšit, i když výsledná částka nevznikne prostým odečtením předem daného počtu měsíců. V praxi do ní vstupuje také vozidlo, věk a zkušenosti řidiče, bydliště, rozsah krytí nebo aktuální sazby pojišťovny.
Proč deset let bez nehody nemusí být po jedné škodě pryč
U běžného modelu dosahuje maximální bonus často 50 procent po 120 měsících, tedy po deseti letech bezeškodního provozu. Představte si řidiče, který tuto hranici právě získal. Po jedné zaviněné škodě mu pojišťovna může odečíst přibližně 24 měsíců. Neznamená to automaticky návrat na úplný začátek, ale sleva se zmenší a na další maximální úroveň bude znovu potřebovat roky bez nehody.
U srovnávaných tarifů pro rok 2026 se u jedné škody uvádí jako typický odečet zhruba 24 měsíců. Některé pojišťovny ale mohou odečítat více. Rozdíl tedy může být mezi dvěma a několika lety bonusu, nikoli mezi jednotným číslem platným pro celý trh.
Modelový příklad je jednoduchý. Řidič platí za povinné ručení 3 000 korun ročně díky vysokému bonusu. Po nehodě se jeho sleva sníží a pojišťovna současně upraví základní sazbu. Nové pojistné proto nemusí být 3 000 korun plus malý příplatek. Může vzrůst výrazněji, protože se změna slevy násobí s cenou konkrétního tarifu. Přesnou částku předem bez sazebníku a údajů o vozidle určit nelze.
Mně na celém systému připadá nejzáludnější právě to, že řidič často vidí jen procento slevy, ne mechanismus pod ním. Ztráta deseti procentních bodů neznamená u každého pojistného stejnou částku v korunách.
Každá pojišťovna může počítat jinak
V Česku neexistuje jednotná zákonná tabulka bonusu a malusu. Konkrétní odečet po nehodě si určuje každá pojišťovna podle vlastních pravidel. Jedna může pracovat s měsíci bezeškodního provozu, jiná s procentními stupni a další může sledovat širší soubor údajů.
Příklad představuje Allianz, která nepoužívá klasickou stupnici bonusu a malusu. Při hodnocení bere v úvahu škody za posledních 20 let, jejich počet, druh a rok vzniku. Takové posouzení může být přesnější než prosté odečtení pevného počtu měsíců, zároveň se ale hůře odhaduje pouhým pohledem na starou pojistnou smlouvu.
U tabulkových systémů může malus dosáhnout až 120procentní přirážky k základnímu pojistnému. To neznamená, že každý řidič po jediné nehodě zaplatí více než dvojnásobek. Jde o horní hranici používanou u některých systémů. Skutečné zdražení závisí na pojišťovně, vozidle, řidiči i předchozí historii.
Proto se vyplatí rozlišovat dvě věci: kolik měsíců nebo procent bonusu pojišťovna odečte a kolik korun bude stát nová smlouva. První údaj popisuje změnu ve škodní historii. Druhý zahrnuje celý výpočet pojistného.
Kdy se zdražení projeví a co si zkontrolovat
Dopad se obvykle ukáže při dalším přepočtu smlouvy nebo při sjednávání nového povinného ručení. Pojišťovna může změnu zohlednit při výročí smlouvy, při nové kalkulaci nebo při přechodu k jinému poskytovateli. Neznamená to, že se sazba musí změnit okamžitě v den nehody.
Při kontrole nabídky má smysl podívat se na délku uznaného bezeškodního období a na to, zda pojišťovna započítala všechny předchozí roky. Pozornost si zaslouží také počet evidovaných škod a období, za které je pojišťovna posuzuje. Chyba v údajích může výslednou cenu zkreslit, zejména když řidič v minulosti měnil pojišťovnu nebo vozidlo.
Některé smlouvy nabízejí ochranu bonusu. Ta může při splnění stanovených podmínek zabránit odečtení části slevy po první škodě. Nejde však o univerzální ochranu před zdražením: může se vztahovat jen na konkrétní pojišťovnu, určitý počet událostí nebo určité období. Při změně pojišťovny se navíc vyplatí ověřit, jak nová společnost s takovou ochranou naloží.
Po nehodě se proto nevyplatí sledovat jen otázku „kolik měsíců mi vezmou“. Přesnější je zjistit, jak pojišťovna přepočítá celou smlouvu, zda posuzuje jednu událost nebo více škod a jak dlouhou historii do výpočtu zahrnuje. U řidiče s jedinou starší nehodou může být rozdíl proti bezškodnímu klientovi mírný, zatímco opakované škody mohou znamenat výraznou přirážku a několik let dražšího pojištění.
